Česká reprezentace pod vedením trenéra Varadi dosáhla na triumf v jednom z nejprestižnějších juniorských turnajů na světě symbolicky v roce, kdy dres národního týmu poprvé oblékl odchovanec z Břeclavi, tedy města, v němž se Memoriál konal již potřinácté.

Na domácím ledě se po dlouhých letech objevil obránce Dalimil Mikyska. „Je to nepopsatelný pocit. Tento turnaj je opravdu skvělý, je to fakt nádherné," rozplýval se po triumfu Mikyska.

Chválou nešetřil jinak ani často opatrný trenér Václav Varaďa. „Kluci odmakali celý turnaj podle našich představ, a tohle je taková třešnička na dortu. Porazili jsme všechny silné soupeře. Ne náhodou jsme se dostali do finále a myslím, že jsme zaslouženě vybojovali zlato," uvedl trenér vítězů.

Vítězství na prestižním turnaji se nerodilo lehce. Češi dokázali po výhrách nad Finskem a Švýcarskem postoupit do semifinále, v němž sehráli dvě tuhé bitvy. V bitvě o postup do finále dlouho tahali proti Švédsku za kratší konec, ale atraktivní duel dokázali dostat do prodloužení, v němž dvaadvacet vteřin před koncem vystřelil postup do finále Jakub Galvas.

HOP, NEBO TROP

V boji o zlato vyzvali Varaďovi svěřenci tým Spojených států, jemuž podlehli v závěrečném zápase skupiny. V utkání plném zvratů sice Češi nejprve vedli, ale Američané dokázali otočit skóre a v utkání dvakrát vedli. Národní tým ale prokázal velký hokejový charakter a dvakrát dokázal jednobrankové manko smazat.

Velkou přetahovanou o zlato nakonec rozhodl pětiminutový trest pro kapitána amerického výběru Ryana Poehlinga, který po buly udeřil hokejkou do slabin Jáchyma Kondelíka. Česká reprezentace dlouhou přesilovou hrou nepohrdla. V 53. minutě vsítil svůj dosud nejdůležitější gól kariéry Ondřej Machala.

Češi následně udrželi jednobrankový náskok a spustili oslavy. „Bylo to hop, nebo trop. Opravdu ve finále rozhodovalo jenom to, kdo trefí víc gólů. Díky Bohu jsme jich dnes dali více my," uvedl Mikyska, který se rovněž zamyslel nad rozdílem mezi zápasem s USA ve skupině a ve finále.

„Zaprvé jsme hráli všichni. V tom utkání ve skupině odpočívali někteří hráči, kteří měli nějaké drobné zranění. Navíc to mělo ve finále úplně jiný náboj, hráli jsme o zlato," uvedl Mikyska.

Česká utkání na Memoriálu Ivana Hlinky sledovalo pravidelně kolem dvou tisíc diváků. Nejvíce jich navštívilo finálové klání, na nějž si našlo cestu 2325 diváků. „Diváci byli skvělí celý turnaj. Je to ocenění i pro ně. Kluci sehráli turnaj doma před rodinami, před přítelkyněmi. Je to něco úžasného, navždycky si to budou pamatovat," uzavřel kouč Varaďa.

VÁCLAV PETRŮ