Jako každého nováčka v Břeclavi se vás musím zeptat, jak jste se na samý jih Moravy dostal?

Už po sezoně jsem mluvil s panem Pazourkem (trenér komeťácké juniorky – pozn.red.) a řekl jsem mu, že bych rád zkusil angažmá v mužích. Kometa měla podepsanou nějakou spolupráci s Technikou, takže jsem čekal, že půjdu tam. Čekal jsem, jak to dopadne, ale pak volal pan Konečný, jestli bych nechtěl jít hrát do Břeclavi. Na Břeclav jsem slyšel jen samá pozitiva a je to i blízko Brna. Takže jsem rád, že tu nakonec můžu být.

Už loni hrálo za Břeclav několik vašich spoluhráčů z juniorky Komety. Nezáviděl jste jim, že už si vyzkoušeli seniorský hokej?

Naše loňská sezona v juniorce byla výborná, soustředili jsme se na naše výkony v extralize. Ale klukům jsme samozřejmě fandili, bavili se s nimi, a sledovali jsme je.

Letos už vám to angažmá mezi muži muselo vyjít, že?

Po několika sezonách v juniorce už jsem chtěl zkusit mužský hokej. A podle mě je to lepší varianta, než zůstat další rok v juniorce.

Loni jste se s juniory Komety stal vicemistrem republiky. Jaké byly oslavy?

Oslavy byly velké a dlouhé, takový úspěch se nestává každý rok. Sice se zlatem by se slavilo ještě lépe, ale postupem času jsme si všichni uvědomili, že i stříbro je obrovský úspěch.

Odehrál jste v Břeclavi celou přípravu, která byla tak dlouhá skoro jako třetina základní části. Jak byste ji zhodnotil?

Příprava pro mě byla zajímavá. Hrál se zcela jiný styl hokeje, než v juniorce, takže jsem si musel pomalu zvykat. A vcelku velká porce jedenácti zápasů mi nevadila. Je to podle mě lepší, než jen dlouze trénovat a nevidět výsledky.

Za sebou máte už i mistráky v modro-žlutém dresu. Jaký byl váš první pocit, když jste vyjel poprvé na led v Chotěboři?

Byl jsem natěšený na sezonu, asi jako každý. Je to něco jiného než příprava. Takže jsem se opravdu hodně těšil.

Chotěboř byla na rozjezd celkem snadným soustem, ne?

Ještě nemůžu hodnotit, kdo je pro nás snadný soupeř, ale i Chotěboř měla svoji kvalitu. Určitě to nebyly body zadarmo. Chotěboř dala tým dohromady až chvíli před začátkem soutěže, takže to neměli vůbec jednoduché. Určitě budou další zápasy těžší.

To se ukázalo hned vzápětí. Co jste si z dalších mistráků vzal, v čem jste se poučili?

V Jindřichově Hradci to byl z naší strany horší výkon. Po dobré první třetině jsme si mysleli, že máme vyhráno, ale pak jsme přestali hrát naši hru a soupeř nás začal přehrávat. Škoda šancí v první třetině, tam jsme mohli o zápasu rozhodnout. A doma se Ždárem jsme začali špatně, ale dva góly nás nakoply a už to šlo samo. Za stavu 4:1, kdy bychom to měli odehrát ze zabezpečené obrany, jsme si to sami zkomplikovali. Ale udrželi jsme vedení a nakonec zaslouženě vyhráli. A zápas s Technikou, ten jsme odehráli asi nejlépe.

Chtěl jste být odmalička obráncem?

Když jsem s hokejem začínal, hrál jsem útočníka, až potom už jsem přešel do obrany. Ale párkrát jsem se v minulosti do útoku ještě vrátil, když bylo potřeba.

Jakou máte v týmu roli? Jste ofenzivní typ nebo máte spíš za úkol tu černou práci?

U nás může dát gól jak první, tak čtvrtá, pětka. Žádné konkrétní role nemáme nastavené.

V kabině áčka Břeclavi je vás hráčů z Brna docela dost. Pomohlo vám to k tomu, aby jste se v kabině necítil jako cizinec?

První věc, kterou jsem o Břeclavi zjistil, byla, že je tu skvělá parta lidí. A to za ten měsíc a něco musím potvrdit. Samozřejmě pomohlo i to, že jsem znal hodně kluků z Komety. A postupně pak přicházeli další, takže to určitě pomohlo.

Vyhovuje vám, že je v Břeclavi tak mladý tým?

Naprosto vyhovuje. Je to super, hrajeme hodně aktivně. Sice nemáme takové zkušenosti jako jiné týmy, ale nahradíme to bojovností a hlavně bruslením.

Jak stíháte zkombinovat studium a hokej?

V tom není problém, stejně jako můj spolužák Filip Barus (loni chytal v Břeclavi, letos brankář Hodonína – pozn. red.), máme ve škole individuální plán a navíc výborného pana ředitele. Takže to v rámci možností stíháme.

Kde se vidíte za takových pět let? Chcete se hokejem živit nebo dáte přednost vzdělání a práci mimo sport?

To se ještě uvidí. Ale určitě bych se chtěl hokejem živit.