Zvládl jste se už po návratu ze světového šampionátu aklimatizovat?
Po příletu jsem měl jet lag (únava a problémy se spánkem vyplývající ze změny časového pásma pozn. red.) a až po týdnu jsem se konečně pořádně vyspal. Když se člověk vrací zpátky do Evropy, je to horší a adaptace trvá déle. Už je to ale v pořádku.
Od příletu z Kanady jste nenastoupil do soutěžního utkání. Dopřáváte si odpočinek?
Trhali mi zub a dostal jsem antibiotika, proto ta pauza. Až v pondělí jsem byl poprvé na tréninku.
Jak se s odstupem času za mistrovstvím světa ohlížíte?
Dobré hodnocení to nebude. Skončili jsme ve čtvrtfinále, což neodpovídá tomu, jaký jsme měli na šampionátu tým. Bohužel, co se dá dělat. Aspoň vidíme, v čem zaostáváme a co se musí v českém hokeji zlepšit.
Co máte na mysli?
Jde o to, jak hrajeme. Na rozdíl od Ameriky jsme se skoro nedostali k puku, v tom zaostáváme. Bojíme se hrát na kotouči a zbytečně ho odhazujeme.
Je to klíčový faktor letošního neúspěchu?
Faktorů bylo strašně moc. Kdybych je měl všechny vyjmenovat, je to na delší dobu. Především klid na puku, instinkt střelce a koncovka. V útočném pásmu jsme se zbytečně drželi při mantinelech, nestříleli jsme a netlačili se do brány.
Jak hodnotíte svoje výkony?
Na vlastní výkony se člověk nedívá. Hledí na výsledek celého týmu. Když se vyhrálo, byli jsme spokojení. Naopak, když se zápas nepovede, není s výkonem spokojený nikdo.
V Kanadě s vámi byl i bývalý reprezentační útočník Patrik Eliáš. Předával vám zkušenosti?
Určitě, je super. Neustále nám radil a předával poznatky. Říkal, co máme dělat. Jde vidět, že ještě nedávno hrál. Šlo o velké oživení na střídačce.
V obranné dvojici jste nastupoval s Michaelem Gasparem. Jak souhra klapala?
Výborně. Hrajeme spolu v reprezentaci už od minulé sezony. Na ledě si dobře rozumíme.
V utkání proti Dánsku Gaspar tvrdě narazil do brankové konstrukce a turnaj pro něj skončil. Jak situace vypadala?
Náraz jsem neviděl a jsem za to rád. Bylo mi ho strašně líto. Ani jsem se na záběry situace nechtěl zpětně dívat. Všichni jsme byli otřesení. Nikdo nevěděl, co se bude dít. Michael nevstával a měl velké bolesti. Záchranáři tam dobíhali pomalu, měli jsme všichni strach.
V posledním utkání proti Americe jste nastoupil po boku Filipa Krále. Hrávali jste spolu už v Kometě?
S Filipem se známe strašně dlouho, takže si na ledě rozumíme. Víme, co od sebe máme čekat. V tom nebyl problém, spolupráce se rychle obnovila. Vzájemně jsme se ale znali všichni. Hrál jsem se všemi kluky z obrany, takže s nikým by nebyl problém nastoupit.
Na šampionátu zazářil váš parťák z Komety a Třebíče Lukáš Dostál. Cítil jste v něm jistotu?
Stoprocentně, byl velká opora. Na to, kolik na něj šlo střel, pustil strašně málo gólů. Věděli jsme, že když se něco nepovede, Luky nás podrží. Šampionát se mu strašně povedl. Jsem moc rád, zaslouží si to.
Se spoluhráči jste na šampionátu oslavili i Vánoce. Vytvořili jste dobrou partu?
Výbornou. Samozřejmě ale o Vánocích každému chyběla rodina, především pak klukům, kteří hrají v zámoří. Zažil jsem první svátky bez rodiny. Nemůžu ale říct, že bych si je neužil.
Dali jste si společně vánoční večeři?
Dostali jsme tresku obalenou v kokosu a kuřecí maso s těstovinami, takže do vánoční večeře to mělo daleko. Pak jsme si dávali dárky, mladí kluci zpívali a bylo to pohodové.
Zápasy v Kanadě jsou z hlediska divácké atmosféry komornější. Šlo o velkou změnu?
Oproti České republice je to velký rozdíl, v hale je větší klid. Diváci u stropu stadionu slyší, co na sebe hráči řvou. Na druhou stranu, když se něco povede, diváci to ocení. Chvílemi dokonce povzbuzovali. Bylo to něco nového, ale líbilo se mi to. Přesto se těším, až dostanu šanci odehrát další utkání za Kometu a oživím si brněnskou atmosféru. Fanoušci Komety jsou z mého pohledu nejlepší. Je parádní, jak neustále povzbuzují.
