Loni, při premiérové účasti v první lize jste sehnali tak akorát hokejistů, abyste byli schopní hrát. Bylo vás letos více?

Letos nás mělo být víc jak loni, jenomže dva kluci z loňska před sezonou řekli, že chodit nebudou a další se skoro nepřipojili k týmu. Takže nakonec jsme byli vždycky rádi, když jsme se na zápas sešli v počtu akorát do hry. V týmu jsme se bavili o přijímání hráčů a do příštích let bychom rádi přibrali nové inlinisty a dostali naší hru na lepší úroveň.

Po loňském čtvrtém místě už jste nebyli nováčky. Brali vás soupeři vážně, nejen jako partu nadšenců?

Nálepku nováčků už jsme rozhodně neměli. Tím spíš, že týmy, co byly favorizované minulý rok a byly našimi největšími soupeři, šli hrát první svazovou ligu, takže jsme se automaticky posunuli do role favorita. Tu jsme vítězství také potvrdili. Ale partou nadšenců jsme byli i nadále a doufám, že budeme i příští rok.

Zmínil jste svazovou ligu. Proč se druhá nejvyšší soutěž rozdělila?

V první lize řízené svazem bychom si určitě zahráli kvalitnější zápasy, když tam odešly všechny kvalitnější týmy. Ale systém té soutěže by nám absolutně nevyhovoval a prodražilo by se to už jen na cestování. Nakonec v této soutěži vznikalo dost problému a bylo spoustu kontumovaných utkání. Takže nakonec jsme rádi, že jsme se přihlásili právě do olomoucké první ligy. Doufám, že v příštím ročníku se tyto dvě ligy zase spojí a soutěž bude zase kvalitnější a široká. Inline hokeji by to rozhodně prospělo.

V čem jste se poučili z loňska?

Poučili? Těžko říct. Ale každý rok jdou naše výkony nahoru a letos jsme trénovali dohromady i s klukama z dorostu, tak nás na tréninku bylo vždycky dost a mělo to nějakou úroveň. I když kolikrát to na tréninku jiskřilo víc než v zápasech. (smích)

O prvenství v lize prakticky rozhodl váš domácí zápas s Přerovem, který jste snadno vyhráli 10:0. Jak to, že to šlo tak lehce?

Přerov do Břeclavi nepřijel v úplně v nejsilnější sestavě. Protože to bylo béčko, někteří jejich borci museli jet na zápas s extraligovým kádrem. Ale i tak jsme doma odvedli velice dobrou práci, pomohla nám podpora fanoušků, kteří byli skvělí. A celkové jsme všechny tři domácí zápasy doma hráli tak jak bychom si představovali.

Setkali jste se v lize i s nějakými známými hokejisty?

Za Přerov hraje pravidelně Karel Plášek, který hrával extraligu ze Znojmo. I proti nám nastoupil za Hranice Jakub Svoboda, který hraje extraligu za Kometu. Jinak většinou hráváme utkání proti hokejistům, co hrávají druhou ligu. Stejně jako já.

Co jste vlastně dostali za výhru v první lize?

Za první výhru jsme obdrželi putovní pohár, který je celkem velký, ale radši jsme ho hned nechali v Přerově, protože se mezi sebou známe. (smích) Jinak jsme dostali i pohár, který jsme si mohli nechat. Náš brankář Josef Michálek také vyhrál ocenění za nejlepšího brankáře ligy. No a k tomu pár plechovek piva.

Jaké byly ohlasy od soupeřů na vaši výhru? Chválili vás?

To ani ne, na všech bylo tak nějak vidět, že už s naším prvenstvím počítali. Párkrát se nám dokonce stalo, když jsme nastupovali na zápas, tak za námi někteří soupeři přijeli a říkali, ať jim nenasypeme moc gólů. (smích)

Vám a Jakubu Klimovičovi se podařilo zvednout pohár pro vítěze první ligy nad hlavu už podruhé za poslední čtyři roky existence ligy. Tehdy jste vyhráli se Šternberkem. Kterého titulu si ceníte víc?

Tak tenkrát to bylo poprvé, co jsme po sestupu z extraligy inlinu něco vyhráli, tak jsme měli velikánskou radost a dost jsme si to užívali. Navíc jsme tehdy ani nevěděli, že vůbec po finálovém turnaji něco dostaneme. Letos to pro mě bylo takové více očekávané, ale stejně jsem měl radost. Vždycky je pěkné, když se podaří něco vyhrát

Předpokládám, že letos nebyla možnost postoupit do extraligy.

Jak jsem říkal, liga se po loňském ročníku rozdělila, poněvadž se organizátoři neshodli. My bohužel nehráli soutěž pod svazem, takže jsme neměli možnost postoupit. Postup si vybojoval Nový Jičín, se kterým jsme hráli loni. Jsem zvědavý, jak si v extralize povedou. Protože mezi těmi soutěžemi je velký rozdíl. My jsme se o postupu do extraligy v kabině bavili, ale většinou jen s úsměvem na rtech. Na extraligu bychom ještě určitě neměli, museli bychom sehnat pár dalších hráčů a navíc myslím, že by byl dost problém se sejít na některé zápasy.

Vše jste si během dvouměsíční sezony platili sami? Výjezdy jste měli nejdál ze všech týmů…

Ano, všechno jsme si zaplatili sami s klukama. Před sezonou se vždy složíme na startovné a pak už si hradíme sami cestovné. Letos jsme vyjížděli na zápasy do Přerova vlakem, což mě konkrétně bavilo nejvíc. Mrzelo mě, že někteří kluci s námi vlakem nejezdili, a že ke konci sezony jsme už zase jeli autem.

Byly nějaké problémy s cestováním nebo nedostatkem hráčů na zápas?

S cestováním problémy nebyly, vždycky jsme se nějak domluvili. S počtem hráčů na zápasy to bylo občas na hraně, ale jednou nebo dvakrát nám pomohl kamarád ze Šternberka, kterého jsme si dopsali na soupisku. A poté už jsme díru zalepily našim dorostencem Markem Göndörem, který se role zhostil výborně a zapadl do našeho kádru jako stabilní hráč. Stejně jako dorostenecký brankář Honza Juřička. Potom už jsme problémy s počtem neměly.

A přihodíte i nějakou perličku na závěr?

Vtipných situací je v sezoně inline hokeje vždycky dost. Navíc máme v týmu šoumena Pepu Michálka, který nás dovede pobavit i během hry svými hláškami. Nebo Milan Novosedlík, náš nejstarší a nejzkušenější hráč, nás vždy pobaví svýma historkama. Ale nejvíc jsme se vždycky smáli Ondrovi Lechnerovi, který vždy v kabině vtipkuje o jeho výkonnosti, a poté na ploše upadne tak, že o něj máme kolikrát i strach. (smích)