Pavel Nohel i Michal Konečný odpovídali upřímně, nemluvili ve frázích a jak vidno, znají sílu svého mužstva a momentální desáté místo v tabulce berou jako odraz momentální formy a síly mladého týmu.

Je za námi čtvrtina soutěže. S momentálním 10. místem asi nemůžete být úplně spokojeni. Mám pravdu?
PN: Jak se to vezme. V tabulce je patnáct týmů, toho minimálně pět se netají tím, že mají dostatek financí, chtěli by postupovat. Ty týmy fungují s úplně jinýma financema. To, co oni dostanou na prémiích za jeden zápas, na to naši kluci vydělávají celý měsíc. Jsou to prakticky profíci, kteří trénují dvakrát denně. Pak jsou tu týmy, které spolu hrají už několik let, a které si dlouhodobě udržují vyšší standard, jako je Opava, Nový Jičín nebo Valašské Meziříčí. Tím pádem tu máme silnou osmičku týmů, které by mohly teoreticky zaujmou všechna volná místa v play-off. Takže ruku na srdce, který z těchto týmů má náš mladý tým sílu dlouhodoběji přehrávat?
MK: Zaplať pánbůh, že jsme zachytili úvod sezóny, máme dvacet bodů, což je dvakrát více než v tuto dobu loni.

Co se stalo s tím sebevědomým týmem, který dokázal v prvních kolech hrát s každým? Nebyly výsledky z prvních několika kol částečně dílem štěstí nebo náhody?
PN: My hráčům vytýkáme, že se ta dravost a zarputilost z prvních zápasů vytrácí. Hráli tak předtím, tak proč to teď nejde? Sami říkají, že o fyzičce to není, že síly jim nedocházejí. Nám prostě v týmu chybí ta hokejová kvalita, viditelné je to především v soubojích jeden na jednoho. Když už potom nedávají ani jasné šance do prázdné branky a raději hledají „lépe“ postaveného spoluhráče v mnohem horší střelecké pozici nebo to alibisticky nahodíme do rohu, tak to už je špatné. Ale ti hráči nejsou na baterky, že je v kabině strčíš do zásuvky a oni se nabijou.
Chtěli hrát útočný hokej pro lidi a myslím, že když vynecháme ten zápas se Vsetínem, tak se na to i dalo dívat. Ale teď, když nás trápí marodka a narazíme například na rozjetý Prostějov, tak se prostě musíme vrátit k defenzivnímu hokeji, a ten teď už nějakou dobu trénujeme. Lidem se to třeba nebude líbit, ale zdá se to účinné. Ze začátku jsme ty body třeba opravdu vybojovali, občas jsme měli i štěstí, ale nemůžeme takto vybojovat každé utkání. Teď se reálně ukazuje síla toho týmu.

Složení prvního a třetího útoku je víceméně stejné, zato druhá lajna je zápas od zápasu jinak složená. Myslíte, že týmu prospívá neustálé točení hráčů?
PN: Ve druhé lajně se neustále točí výkonnostně podobní hráči a je jedno, v jakém složení ten útok nastoupí. Tato lajna funguje spíš jako taková naše checking line. Musí soupeře přebruslit, narazit ho na mantinel a hlavně nedostat gól. Fakt, že nedávají branky, není až tak podstatný, horší je to, že už se ani nedostávají do šancí.

Často se mění i křídlo v prvním útoku u Sedláčka s Hrůzou. Kdo se Vám na této pozici zatím osvědčil?
PN: Zatím ideální levé křídlo stále hledáme. Už se tam protočilo sedm hráčů, ale ti si svou výkonnost nedokázali udržet. Jeden zápas tam fungovali výborně, ve druhém tam vyhořeli. Takže jsme stále ve fázi hledání. Zatím nám připadá logické zkoušet tam různé hráče, než rozdělovat sehranou dvojici Hrůza-Sedláček. Oni k sobě potřebují někoho mladšího, kdo by do pásma zavezl puk a chvíli ho tam podržel, než oni do toho pásma přijedou nebo zaujmou střelecké pozice.

Nechystáte změny v kádru?
MK: Není snadné získat nějaké kvalitní hráče. Takové Vám žádný klub nepustí. Oni se nám i sami hlásí, že by měli zájem tu hrát, jenže my si nemůžeme dovolit koupit nějakého hráče, my musíme maximálně měnit. Když má někdo přijít, jiný musí z týmu odejít. Rozpočet letos není vůbec nafukovací, tím spíš, že volby tady dopadly tak, jak dopadly. A lepší to nebude.
PN: Pořád hledáme vhodné kandidáty. Teď jsme obvolávali Třebíč a Jihlavu, jestli by nám nepůjčili obránce. V Třebíči jich mají sami málo. V Jihlavě nám zase nabízeli kluka, který se tam nevlezl do sestavy prvoligové juniorky! Takové hráče nepotřebujeme.
MK: Samozřejmě máme ústně dohodnuty mladé hráče, jejichž služeb bychom mohli využít, ale ani oni nejsou zadarmo. Oni už například v extraligové juniorce Komety berou deset tisíc měsíčně a Kometa samozřejmě bude chtít, abychom jejich smlouvy celé přebrali. To si nemůžeme dovolit, zvlášť u osmnáctiletých hráčů. Tolik tu berou mnohem zkušenější hráči.

Nedaří se ani břeclavskému B-týmu. Není ve Vašich silách pouštět více hráčů do béčka na výpomoc?
MK: Nemohli jsme čekat, že by Béčko hrálo někde nahoře. Ale ukazuje se, že když mají svůj den, můžou hrát s každým. Situace s posilováním je dvojsečná. Tady je problém v tom, že když jsme do Béčka pustili celou lajnu z A-týmu, tak se někteří mladí hráči urazili a přestali chodit na tréninky, protože jim prý hráči z Áčka zabírají místo. Oni se cítí dotčeni, nejsou zvyklí sedět. Proto jsme se dohodli, že tama budeme pouštět maximálně jednoho nebo dva hráče naráz.