Nová brankářská posila, která bude krýt záda dosavadní jedničce hokejových Lvů Michalovi Šurému, se jmenuje Maxmilian Bača. Slovenský rodák, jenž je odchovancem vsetínského hokeje, se do Břeclavi přesunul po zkoušce v Moravských Budějovicích. Jednadvacetiletý gólman strávil loňský ročník ve znojemské juniorce hrající nejvyšší rakouskou ligu. 
Dnešní premiéra v dresu Lvů pro něj bude pikantní: nastoupí právě proti Moravským Budějovicím.

Co od působení v Břeclavi očekáváte?

Jsem povolaný jako druhý gólman. Jsem mladý, když dostanu prostor, budu se snažit pomoci týmu, jak jen umím.

Jak se vám líbí ve městě?

Jsem zde druhý den, zatím jsem neměl možnost se jít podívat, jak vypadá. Viděl jsem jen okolí zimního stadionu. Ten je hezký, takže město určitě taky.

Jak druhou ligu vnímáte?

Když to můžu porovnat 
s juniorskou soutěží, je více techničtější. Pro mě jako mladého kluka je to posun nahoru do mužského hokeje.

Chtěl byste se posunout na místo prvního brankáře?

Kdo by nechtěl, kdo o to nestojí, ať nehraje hokej.

A jaké máte do budoucna ambice?

V hokeji chci něco dokázat, chtěl bych mít velké ambice. Můj sen je chytat v české extralize.

Už jste se stihl seznámit se spoluhráči?

Ano, měli jsme tři tréninky a jeden zápas. Některé kluky znám a ostatní mi připadají fajn.

Kdy vám trenér řekl, že budete v pátek chytat?

Bylo to v úterý. Moc se na zápas těším. Je to pro mě výzva. A chci ukázat, že můj brzký odchod z Moravských Budějovic nebyl kvůli výkonnosti. Podrobně bych se ale o důvodech odchodu bavit nechtěl.

Máte plány, co budete v Břeclavi celé dny dělat?

Tréninky a zápasy zaberou nějaký čas. Dále jsem si domlouval trénování mládeže. Hlavně bych se chtěl věnovat mladým gólmanům.

Pokud by vás neoslovili z Břeclavi, pokračoval byste dál v angažmá ve Znojmě?

Asi ano. Jsem ale hrozně rád, že nabídka přišla. Už jsem chtěl víc. Můj věk překročil juniorský a chtěl jsem postoupit dál mezi muže.

Dosud jste hrál jen extraligu, ať už mladšího dorostu, staršího, juniorky nebo nejvyšší Rakouskou soutěž. Působil jste někdy také v reprezentaci?

Ano, nastupoval jsem na výběr patnáctiletých a také jsem byl náhradníkem u reprezentace dvacetiletých.

Před angažmá v Břeclavi jste hrál ve Znojmě, Vsetíně a Mladé Boleslavi. Kde se vám nejvíce líbilo?

Co se týče hokeje, nejvíce se mi líbilo ve Vsetíně. Byla tam výborná parta, a i to město bylo takové malé a milé. Navíc mi Vsetín přirostl 
k srdci. Bylo to asi tím, že to bylo moje první české angažmá. Rád se tam vracím. Jinak jsem byl spokojený všude.

Kdy jste vůbec začal hrát hokej?

V šesti letech, nejdříve jako hráč, od čtvrté třídy jako gólman. Máma dělala atletiku, ale já si vybral hokej. Asi dva roky jsem dělal i karate.

Po základní škole jste odešel 
z rodného Slovenska do České republiky a žil jste sám, bez rodiny. Nebylo vám smutno?

Samozřejmě bylo. Mám mladší sestru. Je jí deset let 
a dělá krasobruslení. Po té mi bylo velmi smutno. Ale ze Vsetína jsem byl doma celkem často. Když jsem byl 
v Mladé Boleslavi, tak jsem se domů dostal třeba jednou za čtyři měsíce.

JANA VALIŠOVÁ