Když se v zápase s Uničovem zranila Dominika Kocmanová, bylo předem dané, kdo v takovém případě na postu brankářky zaskočí?
Vyloženě předem určené to nebylo, ale ta volba byla celkem jednoznačná. Párkrát jsem to totiž už dřív v brance na tréninku zkoušela, i když to bylo spíš jenom ze srandy. Nikdo jiný se teď do brány dobrovolně nehlásil, tak jsem byla jasná záchrana pro tým já. Druhou gólmanku pořád sháníme, jenže letos je to pro nás první sezona a ještě se nám to nepodařilo. V klubu máme dvě mladší gólmanky, které však ještě nesplňují věkové podmínky pro start v první lize.

Kde jste narychlo sehnala brankářskou výstroj?
To bylo trochu složitější. Přímo v tom zápase s Uničovem došlo k trochu komické situaci. Jelikož máme pouze jednu brankářku, tak taky jenom jednu brankářskou výstroj. Museli jsme z ní tedy nejprve Dominiku opatrně svléknout a poté jsem si ji musela rychle oblíct já. Přitom na to všechno jsme měly stanovený limit deset minut, který je určen pravidly ledního hokeje. Nebylo to vůbec jednoduché, ale nakonec jsme to zvládly a ten jsme zápas tedy dotáhly také k vítěznému konci.

Lákalo vás to do branky už dříve?
Ještě než jsem začala sama hrát hokej, tak jsem se chodila s rodiči dívat na bráchu, který sice začal jako hráč v poli, ale později přešel právě na gólmana. Časem se mně to zalíbilo a chtěla jsem taky do branky, jenže to okamžitě zamítli rodiče. Prohlásili, že dva gólmany v rodině mít rozhodně nechtějí. Navíc v mé věkové kategorii byli v té době už tři gólmani, takže bych si minimálně ze začátku asi moc nezachytala. Tak jsem zůstala v poli, ale třeba na předvánočních volnějších trénincích jsem si to párkrát v brance vyzkoušela.

Jak se v brance cítíte? Není to náročnější po psychické stránce, když víte, že chybu brankáře už nemá kdo napravit?
Když jsem v bráně zaskakovala poprvé, tak mi problesklo hlavou, že to holkám určitě pokazím. Takový přístup je ale samozřejmě špatný, tak jsem své myšlení změnila. Řekla jsem si, že si musím víc věřit a udělat maximum pro to, abychom vyhrály. Na další zápas už jsem byla mnohem líp namotivovaná. A troufla jsem si už taky holky před sebou víc dirigovat. Například abych měla lepší výhled na střelu, nebo aby víc bruslily.

Neuvažujete o tom, že byste v brance zůstala natrvalo?
Na to jsem nemyslela. Vím, že brankářku máme a příchod další je v řešení, takže bych stejně nechytala. Ale když bude nejhůř, tak samozřejmě nenechám holky na pospas a zaskočím.