Do Břeclavi jste přišli s Kubou Šaurem jako obránci z extraligové juniorky Olomouce. Co vás na jih Moravy zlákalo?

S Kubou jsme přišli do Břeclavi shodou okolností úplně náhodou. Oba dva jsme Brňáci, jen jsme minulou sezonu strávili v Olomouci. Já jsem se na jih Moravy vrátil po neúspěšné zkoušce v Mostě, kde jsem to chtěl zkusit v týmu první ligy. Bohužel pro mě ale Most navázal spolupráci s extraligovým Litvínovem. Tím pádem bych dostal mnohem méně prostoru. Domluvil jsem se tedy na severu Čech na mém odchodu a zavolal jsem trenéru Konečnému, jestli to nemůžu zkusit pod ním v Břeclavi. Jsem rád, že se to povedlo.

Jak jste zapadl do kabiny samých mladých kluků?

Do kabiny nebyl problém zapadnout, protože jsem některé kluky znal, když jsem ještě hrál v juniorce Komety, například Koukiho (Koukala), Popa (Popolanského) nebo Zelího (Zelenku). V týmu jsou mladí kluci, takže nebyl vůbec problém zapadnout. V kabině je výborná parta, která táhne za jeden provaz, a to se mi líbí. Tak to má být všude. Hokej je kolektivní sport a výsledky dělá celý tým, ne jen jednotlivec.

Jak potom mladí vnímají třicátníky Petra Jurču nebo Marka Doru? Nejsou terči vtípků?

Právě že to vnímáme hodně pozitivně, v tak mladém týmu, jaký my máme. Je potřeba mít takové hráče jako Je Jurčis a Doris, kteří jdou na tréninku i v kabině nám mladým příkladem. Když je potřeba, nasměrují nás správným směrem. Ale určitě se to neobejde bez nějakých těch narážek a vtípků na „staříky".

Na obránce sbíráte letos docela hodně kanadských bodů. Může v tom hrát roli i fakt, že váš otec (Martin Dufek st. – pozn.red.) býval útočník?

Pravda, otec byl útočník, tak tam asi nějaké ty geny budou. Ale já jsem spíš ofenzivní typ obránce, který rád vyráží do útoku nebo podpoří útok. Ale musíte k tomu mít i skvělé parťáky v lajně, jako je Bart (M.Bartoš), Zábrda (Zábranský) nebo Popo.

Jezdí se na zápasy rodiče dívat?

Ano, jezdí se dívat celá rodina. Tedy kromě mého otce, který je momentálně trenérem žáků sedmých tříd v Chomutově, takže to časově nestíhá. Ale docela často si voláme a probíráme zápasy do detailů.

Momentálně vám patří pozice nejproduktivnějšího obránce celé druhé ligy (34 zápasů – 15+16). Vnímáte to?

Nijak zvlášť to nevnímám a nesoustředím se na to. Je to pěkné být nejproduktivnější, ale pro mě je důležitější tým a vítězství. Hlavní je, aby se to líbilo divákům.

Všímají si vás třeba soupeři více, když jste na ledě?

To já vůbec nesleduju. Pokud si mě víc hlídají, tak to vědí jen oni.

Víte, že jste jediný obránce ve skupině Střed, který dal letos hattrick (v 6. kole v Moravských Budějovicích- pozn. red.)?

Ano, vím to. Povedl se mi husarský kousek, ale to se vše odvíjí od mé ofenzivní hry. Tenkrát měl na mém hattricku velkou zásluhu Martin Bartoš, který mi perfektně třikrát přihrál.

Před sebou teď máte poslední dva zápasy sezony. Doma s Hodonínem a v Nymburku. Kolik čekáte, že ještě získáte bodů?

Je jasné, že to nebude nic lehkého. Už to budou utkání podobná těm v play-off, protože nám půjde o každý bod. Tabulka je totiž stále neskutečně vyrovnaná a každý bude chtít mít co nejlepší výchozí pozici do vyřazovacích bojů. Nemůžu říct nic jiného, než že chceme urvat všech šest bodů. Uvidíme, kolik se nám jich ve skutečnosti podaří získat.

Který soupeř by vám osobně do play-off vyhovoval nebo by pro vás byl hratelný? Technika, Žďár nebo Kolín?

Mě je to vcelku jedno, v play-off začíná každý od nuly. Je to jiná soutěž, stát se tam může cokoliv. Na každého soupeře se musíte dobře připravit, stejně jako na každý jeden zápas.