Když je potřeba, přespí i přímo na zimním stadionu. „Letošní letní příprava je náročnější, ale její forma se mi zamlouvá více, než tomu bylo v minulosti,“ říká o tvrdé práci na ledě i na suchu statný obránce.

Absolvoval jste letos celou letní přípravu na suchu a pokračujete i na ledě a v posilovně. Jak se potýkáte s dvou až trojfázovým tréninkem?
Suchou jsem až na pár tréninků, které jsem nestíhal kvůli škole, absolvoval úplně celou. Na tréninkové dávky, které teď dostáváme, jsem si zvykl celkem rychle, i když hlavně nohy dostávají hodně zabrat. Věřím, že díky tomu budeme na sezonu dobře připravení.

Absolvujete v Břeclavi už čtvrtou letní přípravu. V čem se liší ta letošní od těch minulých? Jaké speciální cvičení nebo pomůcky pro vás trenéři připravili?
Co se týče přípravy na ledě, tak ta je letos o dost náročnější, než v minulých sezonách. Ale trenéři ji dělají co nejpestřejší, aby ta dřina nebyla stereotypní a ubíjející. Mimo led děláme také dost nových věcí. V posilovně jsme například začali celkem dost využívat pomůcky jako Fitbally (velké nafukovací míče) nebo Bosu (balanční gumová polokoule ke cvičení rovnováhy – pozn. red.). V tom je letošní letní příprava hodně jiná. Kromě dvoufázových tréninků na ledě se trénuje zároveň i na suchu.

Jakou část tréninků máte nejraději?
Jako každý hokejista musím říct, že nejraději mám samozřejmě přípravu na ledě, pak následuje posilovna. No a běhání na ovále, to si každý rok vyloženě protrpím.

Máte spočítané, kolik kilometrů už jste letos v rámci tréninků naběhal?
V rámci hokejových tréninků si to rozhodně nikam nepoznamenávám. Na druhou stranu, když si jdu zaběhat nebo si vyjedu na kole doma, tak tam to za mě zapisuje chytrá aplikace v mobilním telefonu.

Jak po tak náročných trénincích relaxujete?
Po ranním tréninku tady v Břeclavi moc způsobů, jak relaxovat, není. Většinou zajdeme s klukama na oběd a potom si jdeme všichni na chvíli lehnout. Bydlíme na pokojích na hotelu přímo na zimním stadionu. Já mám kromě toho ještě nějaké resty ve škole, a tak se ještě musím připravovat na zkoušku.

Zvládáte ranní vstávání, když jste měli tréninky už v sedm hodin?
Na to brzké vstávání se zvyká těžko, ale není to nic, co by se nedalo nezvládnout. Sice to je v našem případě extrémní, když jsme vstávali už před pátou, ale zase mi to vyhovovalo o mnohem víc než způsob, jakým se řešil Memoriál Ivana Hlinky a nedostatek ledu, v minulých přípravách. To se vůbec netrénovalo, jen se jezdilo na zápasy ven.

V těchto letních dnech trápí mnoho týmů kvalita ledu. Jak to vypadá v Břeclavi?
Není to žádná sláva. Ranní tréninky ještě jdou, ale večer je na zimáku dvaadvacet stupňů, led je hodně měkký a zůstává na něm voda. Ve výstroji se neskutečně potíme.

Co očekáváte od letošního ročníku druhé ligy, kde vás čeká spoustu neznámých soupeřů z větší dálky?
Očekávám, že se popereme o play-off. Nikdo z nás nechce končit sezonu už v půlce února. Bude rozhodně zajímavé hrát proti soupeřům, které nikdo z nás nezná a neví, co od nich čekat. Stejně na tom ale budou i soupeři se znalostmi našeho týmu. Budou mi ale chybět zápasy v Přerově nebo Havířově, kde byla loni fantastická atmosféra. Alespoň to derby s Hodonínem nám zůstalo. Skupina střed je jediná, kterou jsem z druhé ligy ještě nehrál. Skupinu Západ jsem si hrál za Sokolov, takže alespoň zkompletuji sbírku.

V Břeclavi hrajete už třetí rok. Stačil jste se podívat i jinam než jen do okolí zimního stadionu?
Zatím jsem moc času na prohlídku města neměl. Většinu času strávím na zimáku, jen na obědy nás místní kluci provedli po několika restauracích. Na nic jiného zatím nebyl čas.