To jméno by se mohlo nést břeclavským zimním stadionem třeba celou třetinu a vůbec by nešlo o přehlížení zbytku týmu. Jednačtyřicetiletý matador Miroslav Barus je v letošní sezoně Lvem číslo jedna. Tahoun na ledě, osobnost v kabině.

V osmadvaceti druholigových zápasech si připsal osmatřicet kanadských bodů. Je nejlepším střelcem i nahravačem Břeclavi. Vévodí také klubové statistice +/-. „Je to hlavně o štěstí a spoluhráčích,“ říká Barus skromně.

Fanoušky ovšem neošálí. Možná není nejrychlejší, zběsilé létání v útočném pásmu však nahrazuje zvednutou hlavou a střeleckým umem.

„Jsme rádi, že se mu daří. Je kolem něj mladý tým a zkušeného hráče, jakým je, jsme potřebovali. Mladí se mají od koho učit, protože kromě něj už nikoho s tolika zkušenostmi nemáme,“ tvrdí trenér břeclavských hokejistů Michal Konečný.

Má pravdu. Ze základního kádru se počtem odehraných sezon a duelů ve vyšších soutěžích může chlubit snad jen zadák Marek Dora. Uf, v jednatřiceti letech druhý nejstarší hráč týmu. Ostatní Lvi jsou proti nim „cucáci“. Vždyť třeba druhý nejproduktivnější Lev Tomáš Popolanský oslaví letos dvaadvacet.

„Jestli se ode mě kluci něco přiučí, nedokáži říct. Mám v zápasech a trénincích jiný pohled než trenér. Občas někomu něco poradím, ale je na každém, jestli si z toho něco vezme nebo ne. Také si mohou myslet, co jim to ten dědek tady vykládá,“ vypráví Barus.

Že by byl se svojí hrou spokojený? Zapomeňte. Ihned upozorňuje, že jen těžko dohání tréninkové manko a rok, jenž strávil bez hokeje.

„Cítím, že pohyb není takový, jaký bych potřeboval,“ poznamenává Barus. Ač vystupuje skromně, odpovědnost vnímá. Za výsledky, postavení týmu v tabulce i fungování klubu v „zákulisí“.

„Odpovědnost na nás byla už před sezonou, kdy jsme dávali tým dohromady. Jasným cílem byla záchrana druhé ligy. Teď se pohybujeme ve středu tabulky, což je něco, o čem se nám ani nesnilo. Kluci, kteří ještě loni hráli krajský přebor, dostali příležitost ukázat se. Na většině je vidět zlepšení,“ říká Barus, jenž se navíc dočkal chvíle, která se naskytne jen hrstce hokejistů.

V jednom utkání nastoupil se synem Filipem. Letos dvacetiletý brankář je hráčem brněnské Komety a za Břeclav nastupuje díky střídavým startům. Zda se Barus potká se synem i v další sezoně, záleží hlavně na jeho zdraví. „To rozhodne. Už to není o tom, zda chci nebo nechci dál hrát. Ale jestli budu moct,“ dodává hokejový veterán. (liv)

Rozhovor s trenérem Michalem Konečným o Miroslavu Barusovi čtěte v úterním vydání Břeclavského deníku.