Na samotném turnaji sbírala místo kanadských bodů zatím jen zkušenosti a odehrané minuty. Určitě si tím ale zvýšila šance dostat se na šampionát i příští rok a splnila si jeden ze snů každého sportovce. Navíc s týmem vybojovala skvělé čtvrté místo za zámořskými celky a Finskem.

Je normální, že se patnáctiletá hokejistka dostane ihned po přestupu z mladší kategorie U15 do reprezentačního výběru U18?
Asi je to velký úspěch, že jsem dostala šanci před staršími a zkušenějšími hráčkami. Já osobně to rozhodně považuji za velký úspěch.

Co předcházelo vaší nominaci na mistrovstí světa? Musela jste prokázat vaši výkonnost v zápasech nebo na soustředěních?
Ano. Zhruba dva týdny před posledním reprezentačním srazem jsme měly s holkama turnaj pěti zemí ve Slaném. Až tam si trenéři vybírali hráčky na šampionát ve Stockholmu. Samozřejmě nás také sledují v ženské lize, kde hraju za Bulldogs Brno.

Jak velká byla konkurence mezi českými hráčkami v kategorii U18?
Konkurence byla obrovská. Vůbec jsem nečekala, že bych se mohla do té nominace dostat . Vlastně jsem s tím vůbec nepočítala.

Nedělá vám problém přejít od kontaktního chlapeckého hokeje k tomu bezkontaktnímu ženskému?
Tohle mi problémy nedělá. Popravdě, na rozdíl od mé břeclavské spoluhráčky Sabiny Duroňové hraji raději bezkontaktní ženský hokej.

Evropské týmy se bez výjimky nemohly měřit se zámořskými výběry. Čím tyto hráčky převyšovaly ty evropské?
Hlavně byly hodně rychlé, mnohem více bruslily a hodně si nahrávaly, takže nám skoro nedaly šanci založit nějakou akci. Ve druhém zápase s Američankami jsme s nimi hrály první třetinu 2:1, a to už jsme měly i nějaké šance. Ale nakonec jsme stejně vysoko prohrály.

Nejvyrovnanější utkání jste hrály právě s domácími Švédkami. V zápase jste dokonce vedly 2:1. Co se potom pokazilo?
Bylo to hodně vyrovnané utkání až do toho stavu 2:1. Švédky hrály celkem dost tvrdě a procházelo jim to. Potom jsme byly my hodně vylučované a z přesilovky pět na tři nám bohužel daly gól.

Nakonec jste s týmem vybojovaly čtvrté místo za USA, Kanadou a Finskem, což není vůbec špatné umístění. Jak hodnotili turnaj trenéři?
Trenéři to hodnotili hodně pozitivně. Hodně je ale mrzelo, že jsme prohrály s Finskem zápas o třetí místo 0:3. To docela zamrzelo i nás hráčky.

V zápasech jste nebodovala, ale počítám, že jste v týmu hlavně sbírala zkušenosti do dalších let,. Je to tak?
Ano, spíš jsem tam byla jako náhradník. Byly tam mnohem zkušenější hráčky, než jsem já. Ale trenér mi dal šanci párkrát si zahrát. Pro mě bylo hlavní, že jsem se mohla zápasů zúčastnit, a teď se budu soustředit jen na to, abych se dostala i na další mistrovství světa.

Jak vypadalo hokejové zázemí ve Švédsku? Chodilo na zápasy hodně diváků?
Na naše zápasy moc lidí nechodilo. Měnilo se to až na závěrečné boje. Hodně lidí se bylo podívat na náš zápas o třetí místo s Finkama. A samozřejmě na finále mezi USA a Kanadou.

Stihla jste si i projít švédské hlavní město, když bylo volno?
Ano, byly jsme se podívat v historickém centru Stockholmu. Přišlo mi to skoro stejné jako v Praze.

Váš otec je kustodem u HC Břeclav. Bavíte se doma o hokeji? Snaží se vám radit?
Otec můj hokej hodně prožívá. Někdy mě tím dost štve, ale teď už to není tak hrozné jako dřív (smích). Radit se mi snažil, když jsem byla menší. Teď už to není tak hrozné, protože ví, že mě to vytáčí. Já si chci hrát svou hru. Ale rodina mě jinak vždycky hodně podporovala, a jsem za to moc ráda.