Klasická otázka na začátek. Kdo vás vlastně k hokeji přivedl?
K hokeji mě přivedl můj otec v mých třech letech, a bylo to právě na zimním stadionu v Břeclavi. Tímto bych mu chtěl poděkovat, stejně jako celé mé rodině, za všechno, co pro mě za ty roky udělali. Jsem rád, že mě tak moc podporují.

Vyzkoušel jste si jako jeden z mála hokejistů v Břeclavi i zámořský hokej. Jak jste se do Kanady dostal?
Moje matka si vzala Kanaďana. Nikdo si mě nevybral. Přijel jsem tam a šel na nějaké zkoušky, podle kterých se tam staví každý rok týmy. A uspěl jsem. Strávil jsem v Kanadě šest let, ale každé prázdniny jsem létal s rodinou na prázdniny do České republiky.

Když jste vrátil, byl jste rázem ve starším dorostu Břeclavi kapitánem. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Rád vzpomínám na dobu, kdy jsem byl v dorostu, byli jsme s klukama dobrá parta. S většinou z nich prakticky hrávám i dnes. Když jsem pak po návratu ze zámoří přebral kapitánské céčko, byl jsem překvapený. Byl to pocta.

Loňský rok jste strávil v konkurenčním Hodoníně. Co vás tehdy vedlo ke změně dresu?
Bylo to jednoduché, v Břeclavi se pro nedostatek hráčů zrušila juniorka a byl tu jen B-tým mužů v krajském přeboru. Loni bych si za áčko mužů asi moc nezahrál, takže jsem zvolil kvalitnější první ligu juniorů v Hodoníně.

Letos jste se ale vrátil zpět do Břeclavi s tím, že budete bojovat o místo v sestavě A-týmu. To se nakonec povedlo na výbornou. Věřil jste, že se tak chytnete?
Abych řekl pravdu, tak jsem si až tak moc nevěřil. Spíš jsem počítal s tím, že budu hrát za juniorku a za áčko budu naskakovat jako sedmý obránce. Naštěstí šlo všechno dobře a za áčko hrávám pravidelně.

Vaše pozice v týmu je momentálně jasná. Přestože vám je devatenáct, podle čísel jste nejlepší obránce Lvů. Co vy nato?
Jsem rád, že mi tam občas něco spadne. Samozřejmě je jednodušší nasbírat body, když hraji s hráči, jako jsou Ondra Dlapa nebo Miroslav Barus. Ale důležitější jsou body týmu v tabulce, které v poslední době naštěstí také pravidelně přibývají.

Ze začátku jste nastupoval vedle zkušeného Marka Dory, teď zase hráváte s vysokým Ondrou Dlapou. Cítíte se lépe, když máte vedle sebe takové hráče?
Jak už jsem říkal, je jednodušší hrát vedle těch hráčů, vedle kterých hraji. Jsou zkušenější a je na ně spolehnutí. Na druhou stranu je fakt, že kdyby přišlo k nějaké té větší potyčce, jsem rád, že mám se svojí postavou za sebou takové hráče jako je třeba Ondra Dlapa nebo Marek Dora.

V čem cítíte, že máte ještě rezervy? A na co si naopak věříte?
Řekl bych, že mám ještě velké rezervy ve hře do těla. Vždycky jsem měl rád tvrdší hru, ale v poslední době mi přijde, že jsem od ní trošku ustoupil. Zatím si v ničem konkrétním nijak zvlášť nevěřím, na to jsem ještě mladý. Mám se hodně co učit.

Troufl byste si jako bek i na samostatný nájezd, kdyby vás trenéři vybrali? Máte vyzkoušené nějaké spolehlivé zakončení?
Na tréninku občas nějaký ten gól z nájezdu dám, ale nemůžu říct, že bych si na něj nějak extra věřil. Nacvičeného nic nemám, snažím se pokaždé o jiné zakončení.

S kým si na ledě nejlépe rozumíte?
Jelikož jsme více méně mladí kluci a nehrajeme spolu první rok, tak bych řekl, že si rozumím skoro s každým.

V kabině jste parta mladých kluků, většinou tvého věku. S některými se znáte ještě z dorostu, stejně tak i s trenérem. Jak spolu všichni vycházíte?
Já bych řekl, že jsme skvělá parta, známe se už dlouho a rozumíme si skvěle. Nejsme rozdělení na nějaké skupinky a nehádáme se mezi sebou, jako to bývá v některých týmech. Myslím, že spolu vycházíme dobře, což je pro týmovou hru velmi důležité.

Jaký je tvůj největší hokejový zážitek?
Můj největší hokejový zážitek je asi z doby, kdy jsem hrál ještě v Kanadě. Byli jsme pozvaní na jeden z nejlepších turnajů v Americe do Chicaga, který jsme nakonec vyhráli. Rád na tenhle okamžik vzpomínám.

Jak se vám daří spojit středoškolské studium a hokej?
Bydlím v Hodoníně, a tak jsem se snažil najít si školu, která by mě bavila. Nejlépe někde blízko Hodonína. A podařilo se, dokonce přímo v Hodoníně. Studuji obor Obchodník na Integrované střední škole a letos v květnu bych měl maturovat. Je to sice časově hodně náročné, ale zatím to docela zvládám.

Nepřemýšlel jste, že byste se do zámoří zase někdy vrátil?
Časem bych se tam chtěl určitě ještě podívat, alespoň na dovolenou. Mám tam totiž hodně kamarádů a v zimě i v létě je tam krásně. Těžko říct, zda bych se tam vrátil nastálo.

Máte nějaký hokejový vzor?
Mým oblíbeným hráčem je Dion Phaneuf. Je to kanadský hokejový obránce, chodil jsem se na něho dívat, když jsme bydlel v Kanadě. Hrával za Calgary Flames.