S hokejem začal v Popradu na Slovensku, kde se také narodil. „Táta nás dal s bráchou na hokej. On sám také dříve hrával, ale po juniorce skončil a šel na vysokou školu. Pak jsme se přestěhovali na jih Moravy, kde bydlela máma. V Břeclavi byl tehdy hokej v začátcích a táta začal trénovat mě i mého o rok staršího bratra. V Břeclavi jsme zůstali asi do mých dvanácti let a pak jsme šli hrát pryč. Já šel do Ytongu Brno, pak na Lužánky, dnešní Komety Brno. V Brně jsem byl i na střední škole. Studoval jsem stavební průmyslovku, kvůli hokeji to ale nešlo zvládat a proto jsem na ní byl pouze jeden rok,“ vzpomíná Dora na tehdejší velké vytížení, protože byl pravidelným členem reprezentačních výběrů.

Reprezentační zkušenosti

„Byl jsem v reprezentaci od U16 až po U20, což znamenalo každý rok tak tři nebo čtyři srazy s reprezentací. Do toho se hrávaly zápasy krom víkendů také v pátek, takže škola se nedala moc zvládat. Odešel jsem tedy do Zlína a hrál tam dva roky za juniory,“ doplňuje.

Už jako sedmnáctiletý mladíček nabíral první zkušenosti mezi seniory. „Byl jsem sice v juniorce ve Zlíně, ale domluvili mi, že můžu jít hrát za chlapy do HC Rosice, které tou dobou hrály 1.ligu. Tam jsem poprvé hrál s panem Konečným a taky Nohelem, kteří mě trénovali pak i v Břeclavi. Poprvé jsem si zahrál za Zlín v sedmnácti letech na konci sezóny a pak pár přípravných zápasu další sezónu a myslel si, že už u nich zůstanu. Jenže oni mě chtěli poslat znovu do Rosic. Tou dobou jsem už měl možnost jít do USA, tak jsem se rozhodl, že půjdu. Kdyby si mě nechali v A-týmu, asi bych zůstal,“ připomíná Dora svůj klíčový životní krok.

Sedm let v zámoří

Za velkou louží nakonec Marek Dora vydržel dlouhých sedm let. „V Americe jsem hrál za juniory rok a půl, chodil do školy, abych pak mohl jít na univerzitu. Hrál jsem za tým Danville Wings v USHL a dařilo se. Bydlel jsem u rodiny, a chodil na doučování angličtiny. Po asi roce a půl, když už jsem končil za juniory, jsem dostal pár nabídek na vysokou školu, ale čekal jsem až dostanu nabídku do nejlepší ligy. Já chtěl jít do té nej. Po čase, kdy nabídka stále nepřicházela, jsem už dokonce začínal být nervózní, ale nakonec jsem dostal nabídku do Michigan Tech (Michigan Technology Univesity, s týmem Huskies hrající tz. Západní meziuniverzitní hokejovou ligu WCHA - pozn. red). Tři a půl roku jsem tam chodil do školy a také hrál hokej. Potom jsem šel hrát CHL (Central Hockey League – pozn. red.) v USA, ne tu kanadskou juniorskou, to si dost lidí plete. Hrál jsem za tým Tulsa Oilers skoro dva roky, těsně před koncem sezóny jsem byl vyměněn, ale to už ani nevím kam, bylo to jen na pár zápasů a byl konec sezóny. V Tulse jsem měl přítelkyni a později ženu, se kterou mám dvanáctiletého syna. Ta liga ale nebyla tak kvalitní, proto jsem zvažoval odchod zpět do Evropy,“ přibližuje důvod svého návratu na Slovensko.

Návrat domů

V roce 2007 se Marek Dora objevil opět v Popradu. „Táta tam zná dost lidí. Ještě rok před návratem do Tulsa Oilers jsem byl na kempu v Kežmarku, hned za Popradem a pár lidí mě vidělo hrát, takže po návratu z USA jsem šel tam. Žena tam byla se mnou, ale moc se jí tam nelíbilo. Po dvou a půl letech odešla a tou dobou já také skončil v Popradu. Všechny Čechy tenkrát vyhodili, protože se nedařilo a vedení se změnilo,“ říká ke své druhé slovenské kapitole.

A pak už přišla na řadu Břeclav. „Chtěl jsem chtěl jít hrát znovu ven, měl jsem domluvenou Francii nebo Itálii, už ani nevím. Nakonec jsem ale neodešel, protože bratr už nehrál hokej, ale rozjel byznys se štěpkou, a tak jsem se rozhodl mu pomoct a s tím i hrát za Břeclav, kde jsem dříve s hokejem začínal,“ vysvětluje Dora, který letos načal v semiorském týmu Lvů už svoji jedenáctou sezonu. „Chtěl jsem skončit, až vyhrajeme titul, takže jestli to nebude tento rok, tak budu asi pokračovat i příští sezonu. Uvidíme…,“ jasně naznačuje, že ho hokej pořád ještě baví i těsně před čtyřicítkou.

MICHAL MARTINČÍK