Navíc na nákup nebo hostování zkušenějších hráčů letos nejsou peníze. Příští rok už má být lépe, slibuje brněnský trenér.

Polovina základní části je už pár kol za námi. Jak byste ji zhodnotil a co říkáte na současné deváté místo?

V první čtvrtině jsme uhráli dvanáct bodů, ve druhé třináct. Hrajeme prostě to, na co máme. Vždyť máme nejmladší tým v lize. A zatímco my hospodaříme s rozpočtem okolo 40 tisíc měsíčně na hráčské platy, průměrné týmy v naší skupině mají na měsíc k dispozici čtyř až pětinásobně vyšší částky. O takovém Přerově nebo Prostějově ani nemluvě. Výsledkově pro nás byla lepší ta první čtvrtina, ale herně spíše ta druhá. V té druhé jsme se zlepšili, jsme konkurenceschop­nější, jen jsme kvůli vyrovnaným výsledkům ztratili zbytečně v nájezdech několik bodů, které by se nám hodily, abychom uskočili těm týmům pod námi. Jestliže jsme se silnými celky v první čtvrtině čekali na ránu z milosti, nyní se snažíme aktivně bránit. Máme i spoustu šancí, ale bohužel nám to tam nepadá. To vyvrcholilo třeba ve Valašském Meziříčí, kde jsme místo jasné výhry prohráli po nájezdech. Zkušenější mužstvo už by tam dávno vedlo 5:0. My jsme za tu nezkušenost zatím stále tvrdě trestaní.

Váš tým už nedostává žádné výprasky, ve druhé čtvrtině pokud prohrál, tak maximálně o dva góly, většinou ale až po zmiňovaných nájezdech…

Vyloženě nás v první čtvrtině přejel jen Prostějov (0:10) a Přerov (2:7). Jinak jsme s každým hráli vyrovnanou partii. A i s Přerovem jsme se dostali z 0:5 ještě na 2:5. Kluci hokej hrát umí a mají sílu zápasy otáčet. To mě těší, že zápasy většinou nezabalí. Výjimkou byl jen ten Prostějov, to byla od začátku do konce katastrofa, hráli jsme s takovým respektem, až se na to nedalo dívat. Teď už kluci cítí, že se dá hrát s každým, hlavně když dají první branku nebo hrají vyrovnaný zápas a dostávají se do šancí. To pak létají po ledě, věří si v soubojích jeden na jednoho. Nikdo přece není neporazitelný. A i když první gól nebo dva dostaneme my, mají kluci sílu zápas srovnat nebo otočit. Jen mi trvá půl zápasu, abych je znovu dostal do hry. Pokud ale dostaneme tři a víc branek, je zle. Ty mladé kluky to srazí a nevěří si. Ale v našem mužstvu je nějaký týmový duch, kluci skáčou do střel a riskují zranění, přestože chodí do práce a hrozí jim, že půjdou kvůli zranění z hokeje na neschopenku. I proto si zaslouží respekt a ne nadávky z tribuny, že o gól prohráli. Zápasy totiž nevypouští. Opravdovým problémem jsou u nás letos nájezdy. Ty prostě neumíme a už je snad ani nevyhrajeme. Když dáme jeden, soupeř dá dva. Když dáme tři, soupeř dá čtyři. Kdybychom jich dali patnáct, soupeř dá zase o jeden víc.

Když se podíváte na jednotlivé posty, u brankářů panuje spokojenost?

My nedostáváme nějak moc gólů, oba brankaři chytají spolehlivě. Michal Šurý chytá od začátku velice dobře. Střídá se s Danem Zelenkou, který také nechytá špatně, i když naposledy tam měl několik slabších momentů. Ale i to se stane. A protože Zelenka trénuje v Třebíči a jezdí k nám jen na zápasy, máme v záloze Miru Foukala a z juniorky Komety v případě zranění některého z nich ještě Lukáše Klimeše. Každopádně brankáři nás opět drží.

Z obránců jste měl před sezonou největší obavy, nakonec to ale nevypadá tak zle. Zatím jsou všichni zdraví, takže můžete vybírat z devíti beků.

Šest beků máme stálých, zbytek jsou devatenácti nebo dvacetiletí mladíci, kteří dostávají postupně příležitosti a zápas od zápasu rostou. Mile mě překvapil třeba Ivo Höss, který teď nastupuje ve třetí obraně. Pokud to jde, vždy hrajeme ze začátku zápasu na čtyři útoky. Opravdu nedostáváme moc branek, venku bráníme skvěle. To spíše doma, kde musíme tvořit, je najednou problém. Máme málo beků, kteří by dokázali dát přesnou finální přihrávku. Na našem širokém kluzišti zkušenější soupeř vždy vyčkává na naše chyby, pak udeří a zase se zatáhne a my už jsme bezmocní.

V útoku to ale letos opět trošku vázne, máte druhou nejhorší produktivitu v lize.

U nás je jednoznačně nejvýraznější Dominik Piskoř, ten góly dává, ale i pro něj je to těžké, protože přišel do týmu, kde musí být on tím tahounem, nemá se o koho opřít. Přitom hraje mezi muži prvním rokem. Stejně jako Kristian Kučera, který potrénoval a už je na ledě cítit. Je to u nás jen tvrdá práce, pot a dřina, nic víc. Všichni to musí odmakat a někdy to holt nevyjde. Naší výhodou je, že u nás umí dát gól jak první, tak i čtvrtá lajna. Jen to proměňování šancí je problém, jak už jsem říkal. Kolikrát je to křeč, málo střílíme a chceme si nahrávat až do prázdné branky.

Nedávno přišel do týmu třiačtyřicetiletý Radek Haman. Proč jste se rozhodl právě pro něj?

Radka znám dlouho, a když jsem ho přemluvil, věděl jsem, že to není typ hráče, který u nás bude sázet jeden gól za druhým. A on se přesto prosazuje. Ale proto tu není. Rok sice nehrál, ale pomalu se do toho znovu dostává. Když se na něj zaměříte, vidíte, že on prohraje málokteré bully. Když je potřeba, podrží puk, rozhlédne se, rozehraje ho o mantinel nebo ho vyhodí do středního pásma, aby se nepískalo zakázané uvolnění. Také si klidně lehne do střely. Na tréninku jde mladým klukům příkladem, na suchu nebo na ledě nevynechá jediné cvičení, do všeho jde naplno. To je pro mě důležité. Má přirozený respekt, a to nejen v kabině, ale třeba i u rozhodčích, se kterými dokáže debatovat, ne se jen rozčilovat.

Letos jste se přesunuli zpět na východ a kvalita soutěže se zvedla. Jak ji hodnotíte?

Většina lidí si asi myslela, že se budeme plácat s deseti body s Valašským Meziříčím u dna tabulky. Papírově to tak možná vycházelo. Ale jak je vidět, ta soutěž je neskutečně vyrovnaná a každý tým má svou kvalitu. I poslední tým může potrápit favority. My ale letos nemáme tým na to, abychom poráželi někoho rozdílem třídy. Žádné mužstvo není outsider, všichni se snaží posilovat. Navíc do těch týmů přichází samí zkušení hráči kolem čtyřiceti let. Tak jaképak řeči, že je druhá liga soutěž pro mladé. Podívejte se na soupisky. Kromě nás nebo Vsetína se to tu hemží hráči s extraligovými nebo prvoligovými zkušenostmi. Ty zápasy tady na východě ale klukům dají víc, když vyhrají 4:3, než když loni přijela Chotěboř ve třinácti lidech a dostala desítku. Pro jejich další růst je to na východě určitě lepší.

Hodláte v nejbližší době nějak zasahovat do týmu?

Nejsme poslední, herně jdeme nahoru, i když na play-off ztrácíme šest bodů. Uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet. Hlavně se musíme vyhnout baráži, to zůstává prioritou. Tuto sezonu už dohrajeme tak, jak to máme nastavené. Máme ji finančně pokrytou a tým podle mě není špatně složený, má perspektivu a hráči hrají i o angažmá na příští rok. Už nyní víme, že budeme hrát druhou ligu i příští rok. A děláme vše proto, aby byl příští ročník mnohem kvalitnější než tento.