Loni jste prohlásil, že se rozpočet klubu vylepší a bude více peněz na hráče. Fanoušci tak očekávali asi razantnější posílení, než jaké v létě přišlo.

To ano, ale nesmíte si představovat, že ti kluci tady berou nějaké balíky peněz. Jestli jsme loni měli na hráče měsíčně čtyřicet tisíc, tak letos je to třeba šedesát. Stále zůstáváme suverénně nejchudším týmem druhé ligy, aspoň co se Moravy týče. V naší skupině se můžeme finančně měřit jen s nováčkem z Karviné. I podprůměrné týmy jako Frýdek nebo Valašské Meziříčí disponují oproti nám několikanásobným rozpočtem. A podívejte se, kde jsou. Když to tak musím říct, loni tu hrála půlka manšaftu zadarmo, letos ti kluci hrají aspoň za něco, podle toho, kolik toho odehrají a jak se jim daří. Na začátku se vyhrávalo, dostávali ještě i prémie, teď ty výsledky nejsou tak dobré, tak mají zase méně. Ale stojím si za tím, že jsme oproti loňsku výrazně posílili obranu. Směřička, Miklík, Dittrich nebo Svoboda nejsou ve druhé lize nováčky a jsou to na tuto soutěž kvalitní beci. A i útočníci, které jsme přivedli, umí dát gól.

Právě výsledky v první čtvrtině jste kritiky umlčeli a snad i překvapili, když jste uhráli osmnáct bodů, v jednu chvíli jste soutěž dokonce vedli. Podařilo se udržet v horní polovině tabulky. Čím to?

Byla chuť, kluci se snažili, dokázali jsme otáčet zápasy. A měli jsme samozřejmě i štěstí. Zkušenější hráči se v těch lepších týmech rozehrávají později. Týmy sem jezdily s tím, že nevěděly, co od nás čekat, s pokorou. Jenže z dlouhodobého hlediska to bylo neudržitelné. Hokej nepřelstíš. Tabulka už se začíná vyrovnávat a ukazuje se, kdo má kvalitní mužstvo a kdo má jaké ambice. Postavení v tabulce v té době nás samozřejmě těšilo, ale věděli jsme, že mezi špičkou nemůžeme vydržet věčně.

Druhá čtvrtina ale přinesla jen dvanáct bodů a přišel pád tabulkou na současné sedmé místo. Odpovídá to síle manšaftu nebo těch bodů mohlo být víc?

Asi to odpovídá, žádný bodový plán jsme nikdy neměli. Prostě přišlo pár porážek o gól a sebevědomí bylo pryč. Navíc jsme přestali dávat góly, když se nedaří Kristianu Kučerovi, nikdo další je nenahradil. Kluci se snaží, ale nepadá nám to tam. S jedním vstřeleným gólem se holt nevyhrává. Takové zápasy jsou nejhorší, že prohrajeme 1:2 a klukům nemáte co vytknout. Oni se snaží, mají spoustu šancí, ale gól prostě nedáme.

Kde vidíte největší problém, jenž provází herní nepohodu? Každým rokem se řeší sebevědomí mladého týmu…

To tu bude vždy, chtěli jsme mít mladý tým jako každý rok. Kluci to mají samozřejmě v hlavách, ale v téhle soutěži není nic jisté. Hodonín je v krizi, ale v derby tu vyhraje. Ani Technice to u nás nikdy nešlo a také nás porazí. Pak naopak přijedeme ve zdecimované sestavě do Poruby, dostaneme gól už po šesti sekundách a stejně se z toho oklepeme a uhrajeme tam remízu. Ten tým na to má hrát s každým, a my to v něm vidíme. Proto nikoho hned nevyhazujeme, hráči se tu nestřídají. Jen v případě marodky, jako tomu bylo teď, tým doplníme dalšími mladými hráči z juniorky Komety. Jinde brát ani nemůžeme, v Břeclavi juniorka není a cesťáky neproplácíme. Zadarmo nám sem nikdo jezdit nebude.

Další věc je návštěvnost. Přestože vstupné dotujete, ženy mají vstup zdarma, počty nahoru nejdou.

Už jsme si zvykli, že v Břeclavi se hokej pro lidi nehraje. I když jsme hráli o první flek, ten počet stoupl jen minimálně, po desítkách. I návštěva na derby s Hodonínem byla asi nejnižší za poslední čtyři roky. A to hrajeme po té kritické loňské sezoně slušný hokej. Ze vstupného si holt nevyděláme ani na rozhodčí, každý zápas jsme v mínusu. A už jsme zase u těch peněz. Na Břeclav je druhá liga kvalitní soutěž, ale od břeclavských firem jsme nedostali letos ani korunu. A že jsme jich oslovili. Všichni naši sponzoři jsou mimo okres a děkujeme za ně. Pokud bychom chtěli mít v týmu zkušeného hráče nebo kvalitního střelce, musíme mu dát měsíčně minimálně přes deset tisíc korun. A na to prostě nemáme a letos ani mít nebudeme. Pro nás je hlavní, že hráči dostanou výplaty.

Jenže v poslední době se týmu daří spíš venku, než doma. To diváky také nepřitáhne.

Teď jsme prostě ve fázi, kdy k nám týmy nejezdí s obavami. Jedou sem bránit a hrát na brejky a čekat na chyby. A my je děláme. Jsme nervózní, když musíme doma bodovat, hrát otevřený hokej a tvořit.

S posilami už se letos nepočítá?

Prakticky ne. Jen v polovině prosince by měl přijít jeden osmadvacetiletý hráč z Brna, jenž strávil posledních deset let v Kanadě v nižších soutěžích. Chce hrát, tak jej zkusíme. Vše si bude hradit sám, nebude nás stát ani korunu.

Samotnou kapitolou jsou vaše přesilovky. Chybí jim nápad. Využijete průměrně jen každou osmou a navíc jste v nich za půl sezony dostali čtyři branky.

Tady ty rezervy prostě mít vždycky budeme. Nemáme tu jediného zkušenějšího hráče, který by dokázal dát překvapivou přihrávku zpoza branky nebo skrz pásmo. Málokdo z beků umí vystřelit z voleje od modré čáry. A když ano, trefíme nohy prvního obránce. I proto jsme zrušili složité nácviky přesilovek, všechno prostě musí směřovat na bránu. Vždycky tam něco propadne.

Nedávno odehrál Jakub Šaur, který strávil poslední dva roky v Břeclavi, první extraligový zápas za Zlín. Po brněnských Ondřeji Dlapovi a Tomáši Dujsíkovi to je další hráč, pro kterého byla břeclavská štace odrazovým můstkem.

Vím o tom a přeju mu to, pro naše kluky to je super motivace, že se i z druhé ligy dá dostat do nejvyšší soutěže. A to tu hrál Kuba loni s námi prakticky o záchranu.

Jaké jsou tedy ambice týmu do druhé poloviny soutěže?

Snaha je být co nejvýš, aby se v play-off narazilo na „slabšího" soupeře, ale to je těžké plánovat. Tím spíš v této soutěži. Pro nás i kluky je to hlavní cíl a je to odměna za celou sezonu. Ale ještě tam zdaleka nejsme, i když máme slušný náskok. Nesmíme zapomenout, že za námi je ještě Hodonín. A poslední tři mužstva nás také ještě mohou dotáhnout. Stejně, jako jsme se loni na play-off dotáhli my.