Áčko Lvů má po sezoně. Nutno dodat, že nepříliš vydařené, jistota udržení se v soutěži přišla za pět minut dvanáct. Trenérovi Michalu Konečnému ale žádná dovolená nezačíná. Kde skončila trenérská práce, začíná manažerská. Už nyní intenzivně přemýšlí nad dalším ročníkem, ovšem nepřestává sledovat ani ten dobíhající. A nastiňuje i některé věci týkající se příští sezony, která začne už za dva měsíce.

Začneme hodnotit sezonu od samého začátku. S čím jste vstupovali do třetí druholigové sezony pod záštitou majitele klubu Patrika Vašíčka?

Byla to ze všech pohledů kritická sezona. Věděli jsme, že nás po přeřazení do východní skupiny nečeká nic lehkého. Tím spíš, že na jejím začátku jsme sotva měli peníze na její bezproblémové dohrání. Majitel klubu táhl sponzoring týmu prakticky sám. Náš rozpočet se tehdy snad ani nedal nazvat rozpočtem. To, co já jsem měl měsíčně na výplaty celého týmu, ostatní kluby měly na platy dvou lepších hráčů. Ovšem výsledky ze začátku sezony byly i pro mě samotného překvapením, pořád jsme se drželi tak nějak na dostřel play-off. Ale realita byla jiná, což se později ukázalo. Měli jsme papírově nejslabší tým v lize. Finanční stránka se však po novém roce začala zlepšovat, sehnali jsme nové sponzory, ovšem rozhodli jsme se prostředky od nich investovat do sezony 2014/2015, aby byla lepší. Bohužel, musíme si přiznat, že většina sponzorů je z Brna, břeclavské firmy nemají moc zájem a od města jsme dostali „jen"ledy zdarma.

Mužstvo se skládalo až během letní přípravy, v průběhu srpna i září. Jak to šlo?

V létě tu trénovali hlavně místní kluci, samozřejmě zadarmo. Tým pro druhou ligu jsme sestavovali až na ledě a moc na výběr jsme neměli. Navíc jsme pro talentované hokejisty jen přestupní stanicí. Kostra týmu o sedmi osmi hráčích v Břeclavi zůstala a mančaft jsme doplnili hokejisty, nikoli však posilami. Zůstali tu hráči, kteří chtěli hrát i zadarmo, měli chuť trénovat, bojovat, zkusit si tu druhou ligu a prosadit se v ní. Ta nezkušenost a mládí týmu se pak odrazila i na výsledcích. Vždyť jsme prohráli 18 zápasů ze 44 jen o gól.

Před Vánoci to týmu ještě šlo, v lednu ale přišla dlouhá série dvanácti zápasů bez výhry. Co se zlomilo?

Do Vánoc rozhoduje o výsledcích i fyzička, po Novém roce už začal převažovat ten hokejový um, kterého jsme my letos tolik neměli. Na druhou stranu mi to zase ukázalo charakterovou stránku hráčů, jak se chovali a hráli, když na mužstvu ležela psychická deka a nedařilo se. I já musím přiznat, že jsem se choval v kabině jinak. Jednal jsme jinak, než bych jednal v klidné atmosféře. Já jsem na střídačce hodně emotivní, ale po těch prohrách už jsem na hráče nekřičel, nestresoval jsem je zbytečně ještě víc. I tím si holt musíme někdy projít. Věřím, že všechno zlé bude k něčemu dobré.

Přistupme k jednotlivým postům. Začneme brankáři. Těch se letos v břeclavském dresu vystřídalo hned pět.

Velkým pozitivem je, že jsme objevili výborného brankáře. Věřím, že i pro Michala Šurého to byla škola. Naše hra na něm téměř celou sezonu stála a počítáme s ním i nadále. Dan Zelenka přišel z Třebíče, ale jeho výkony zůstaly za očekáváním. Osmnáctiletý Pavel Jekel mě příjemně překvapil, jen doplatil na to, že přišel přímo do naší největší krize, jinak by měl čísla o dost lepší. Poděkovat ovšem musím i Mirovi Foukalovi, který ač odchytal jen jediné utkání, poctivě s námi jezdil na utkání a celou sezonu s námi trénoval, pokud mu to zaměstnání dovolilo.

Pojďme teď k obráncům. Jak se vám jevila práce zadáků?

Prvotně můžeme litovat ztráty Ondry Nedvěda, který odešel do Itálie, ten nám citelně chyběl. Marek Dora s Kubou Šaurem byli naše stálice. A Kuba teď naskočil přímo do play-off s prvoligovou Třebíčí, kde si jej chválí. Je vidět, že i z předposledního celku druhé ligy se dá dostat do té první. Hodně příjemně nás překvapil Ivo Höss, který odehrál něco v krajském přeboru za Boskovice, po odchodu Nedvěda se chytil šance a už ji nepustil. Ostatní hráli to, na co měli. Samozřejmě když to srovnáme s obranami ostatních týmů ve východní skupině, bylo těžké kterémukoliv konkurovat.

Útočníků jste měl naopak celou sezonu dostatek a mohl jste si dovolit hrát i na čtyři útoky.

Ano, a možná se nám to párkrát vymstilo. Ale když tu máte hráče zadarmo, musí vědět, že si zahrají. Ovšem i některé příchody byly pozitivní. Na prvním místě musím zmínit Kristiana Kučeru, který se hned ukázal jako posila a brzy po něm sáhl i prvoligový Havlíčkův Brod, za který teď dohrává play-off. Druhým pozitivem je příchod Tomáše Buhaje. Ač dvacetiletý junior, první rok mezi muži, dokázal se s tím rychle srovnat. Zmínit bych mohl i Romana Průdka, který pochopil svou roli, a i když nehrával pravidelně v prvních třech útocích, trénoval poctivě dál a byl naším specialistou na oslabení. O těch, co mě zklamali, bych nerad mluvil. Ale měli jsme nejslabší útok za posledních několik let, takže spokojený být nemůžu.

Vrátím se ještě k nevydařenému lednu. Tam se po sérii porážek ozývaly silné hlasy volající po výměně trenéra. Uvažoval jste o tom, že u týmu skončíte?

To víte, že ano, já jsem na té své funkci nelpěl. Za sezonu jsme oslovili čtyři nebo pět trenérů, jestli by tým nepřevzali. Toho prvního ještě před Vánoci. Žádný z nich ale naši nabídku nepřijal, přitom to byli trenéři bez angažmá. Teď už to můžu říct. Oni nám nevěřili, že jsme schopní ligu zachránit. A sestup z druhé ligy by asi v žádném životopisu nevypadal dobře. Dotyčné ale jmenovat nebudu.

Co bude dál? Sezona skončila, čekají vás dva měsíce volna. Dáte si pauzu?

Dovolenou vůbec neplánuju. Teď na to není čas. Budu osobně sledovat zápasy play-off druhé ligy. Zároveň už ale teď chystáme vše pro to, abychom připravili sezonu 2014/2015, sháníme další sponzory. Pan Vašíček zůstává dál majitelem klubu, prodloužili jsme smlouvu i s dodavatelem hokejové výstroje, firmou Bauer. Hlavně ale bude potřeba razantně přebudovat tým a vhodně jej doplnit. Hráče, o které máme nadále zájem, už jsme oslovili. Příprava na suchu by měla začít 28. dubna.