„Každé utkání, které přinese plný bodový zisk, je pro nás důležité,“ říká pevný článek břeclavské defenzívy. „Do Vánoc chceme uspět ve všech zápasech.“

Z hlasu mu číší touha.

Touha po úspěchu. Lvi se pomalu škrábou ze dna druhé ligy a nesměle pokukují po trvalém usazení v místech zaručujících play off.

„Věřím, že to bude úspěšné. Určitě se to nebude jednoduché, ale myslím si, že bychom to mohli zvládnout,“ tvrdí Zapletal, který v letošní sezoně nasbíral pět kanadských bodů za dvě branky a tři přihrávky. Vládne u něj spokojenost? Poznamenává, že ani ne.

„Není to úplně ideální,“ konstatuje. „Když se mi dařilo v předchozích sezonách, odvíjelo se to od toho, že jsem hrál přesilovky. V těch se bodů posbírá víc.“

Letos si hru v početní výhodě příliš neužil. Měl jiné úkoly.

„Situace se ale lepší a zlepší,“ usmívá se Zapletal, jenž se do kádru Lvů se přesunul z brněnské Techniky.

Té se v létě kvůli nejistotě samotné existence rozpadl kádr. Klub se poté přesunul do Blanska. Statný bek se čtyřiadvacítkou na dresu ale nabral směr jih.

Zvolil si Břeclav.

„Do posledního dne jsme nic nevěděli. To mě přinutilo hledat si jiné angažmá. Do Břeclavi jsem šel společně s Habrovcem, Mrázem a Sedláčkem. V podstatě jsem se k ním přidal,“ vypráví o letním přesunu.

V minulosti se zkušený bek bil rovněž v barvách konkurenčního Hodonína. S Drtiči zažil například spanilou jízdu do finále druhé ligy, kde nakonec skousl trpkou porážku od favorizovaného Šumperku.

„To víte, že si na to vzpomenu,“ reaguje téměř okamžitě. „Stavím to na přední příčky hokejové kariéry. Divácká kulisa, která stále pokračuje, byla výborná.“

Tehdejší kádr nebyl podle jeho slov až tak silný, ale uměl se semknout v pravý čas.

Parta fungovala skvěle.

„Ubírali jsme se správným směrem a došli daleko,“ vzpomíná.

Sezona s názvem 2006/2007 skončila finálovou bitvou. Pro Zapletala ale tehdy skončilo i působení u Drtičů. Od záři nastupoval v Technice.

A úspěch se opakoval.

Zapletal si užil postup do finále v barvách vysokoškoláků.

„Je neuvěřitelné, že se to stalo dva roky po sobě. Těžko to srovnávat. Opět se sešla super parta. Měli jsme i trochu štěstíčka. Hráli jsme baráž o první ligu, kterou jsme ale nakonec nezvládli,“ říká.

I když pokaždé slavil úspěch s jinými spoluhráči, měly oba postupy společného jmenovatele: opojné pocity.

„V Hodoníně to navíc bylo podpořené krásnou kulisou. Super,“ uzavírá Zapletal a už pomalu zase přemýšlí nad dalším soupeřem, proti kterému se postaví.