Do Břeclavi jste přišel s nálepkou juniorského vicemistra republiky. Stále před vámi těžký úkol nahradit výborně chytajícího Jaroslava Chvátala, který odešel do Brna. Věděl jste, do čeho jdete?

Popravdě jsem se dozvěděl, že bych měl chytat za Lvy v den, kdy jsem poprvé odjel do Břeclavi. O Jaroslavu Chvátalovi jsem se dozvěděl až po čtrnácti dnech mého působení. Je to určitě kvalitní brankář a není lehký úkol někoho takového nahradit. Zvláště při naší současné formě.

Znal jste v břeclavském týmu někoho z dřívějška? Měl jste o Břeclavi nějaké zprávy nebo jste šel do neznáma?

Dá se říct, že jsem vůbec nevěděl, do čeho mě posílají. Neznal jsem z týmu vůbec nikoho. Ale takový je hokejový život, není to poprvé, co jsem vkročil do neznámé řeky.

Už v přípravě jste ukázal, že chytat umíte. Navíc jste v létě koketoval i s áčkem Komety, kde jste na soupisce brankářskou trojkou. Odchytal jste za něj i své první minuty. Co vám příprava s extraligovým celkem dala?

Chytat ještě neumím, pořád se je co učit. Mám tam dost velké mezery. Musím na tom zapracovat, abych mohl Břeclavi pomoci k co nejlepším výsledkům. Seniorská extraliga je úplně jiný hokej, je to přesnější, rychlejší, agresivnější, ale hlavně chytřejší. Je to obrovský skok z juniorského hokeje. Byli to pro mne cenné minuty, které jsem za áčko Komety odchytal.

Byl jste v brance extraligové Komety víc nervózní, než když se postavíte do brány v Břeclavi nebo když jste chytal finále juniorské extraligy?

Nejvíce nervózní jsem byl, když jsem nastoupil do přípravného utkání letos za áčko Komety proti Zlínu. Za Břeclav jsem nervózní nebyl a loňské finále jsem si užíval se spoluhráči, to po celém play-off už nervozita odešla.

Letos si na vytíženost rozhodně nemůžete stěžovat. Chytáte a trénujete v Břeclavi, kromě toho nyní pomáháte občas i juniorce Komety a sem tam si vás půjčí i extraligové áčko Brna. Stíháte vůbec odpočívat?

Letos toho mám opravdu hodně. Jak s tréninkovou vytížeností, tak i se zápasy. Mám minimálně dva tréninky denně. Ráno chodím na led s brněnským A-týmem, někdy jdu i s juniorkou, také dopoledne. No a odpoledne jezdívám do Břeclavi. Ale vyhovuje mi to tak, jsem v tempu a pořád na sobě pracuji. Odpočívat samozřejmě stíhám, ale není to jednoduché.

Chytáte stejně jako váš předchůdce v Břeclavi v obráceném gardu. Vnímáte to jako výhodu?

Možná je to menší výhoda, protože brankářů v opačném gardu je málo. Útočníci na „nás"nejsou tolik zvyklí.

Je něco, na čem víte, že byste potřeboval ještě zapracovat?

Zapracovat… Pořád musím na něčem makat, ve všem mám nějaké nedostatky. Snažím se na sobě co nejvíc pracovat, abych ty chyby odstranil.

O brankářích se říká, že jsou pověrčiví. Máte nějaké rituály, kterých se před každým zápasem držíte?

Pověrčivý jsem, to je pravda. Hodně si přehrávám věci, které jsem dělal v den zápasu, který jsme vyhráli. Snažím se je pak dělat stejně.

Jak se v zápase udržujete v psychické pohodě. Někomu pomáhá vyjíždění do rohů, jiný gólman zase otlouká své tyčky. Co vy? Jste kliďas nebo se musíte během zápasu uklidňovat?

Poslední dobou mi moc nejde udržet se v pohodě moc, ale většinou se projedu kolem branky a něco si zamumlám do masky.

V posledních zápasech vám právě obrana moc nepomohla a dostal jste v zápasech pět a šest branek. Dokážete to hodit za hlavu a jít dál?

Ono mi ani nic jiného nezbývá, musím to hodit za hlavu a pokračovat dál. Je to pro mne těžké, já se každým gólem zaobírám a přemýšlím nad tím. Máme teď smůlu, ale snad se to v sobotu zlomí a už fanouškům předvedeme jen to dobré.

Na své masce máte vyobrazeného boxera Rockyho. Má to pro vás svou symboliku?

Tuto masku jsem dostal v Brně a Rocky už na ní už byl namalovaný. Ale mám ho rád, je to bojovník a nevzdává se. Snažím se to také dělat.

Oslavy vítězství po zápase si s fanoušky užíváte. Jste ten typ, co se rád předvádí a vymýšlí nové způsoby oslav branek?

Podle výkonu samozřejmě. Pokud je výkon odpovídající mým představám, tak rád oslavuji. Ale nedá se říct, že bych se rád předváděl.

Co váš hokejový vzor? Měl jste nějaký?

Já žádný hokejový vzor nikdy neměl. Mám pár oblíbených brankářů jako Vokoun nebo Lunqvist, ale vzor opravdu nemám.

Jak se vám daří skloubit školu s hokejem?

Skloubit školu s hokej není vůbec jednoduchá věc. Ale snažím se toho dosáhnout pomocí individuálního studijního plánu školu dělat. Zatím se to celkem dá. Tak snad v tom budu moci pokračovat.

Máte kromě hokeje ještě nějaké další koníčky?

Mám hrozně rád sporty, ať už je to fotbal, tenis, plavání, kolo nebo brusle. A baví mě kreslení.