Studenti, kteří chtěli informovat mimopražské publikum o revolučním dění, se jen málokde dostali dál než na vrátnice nebo do ředitelských kanceláří. V přístupu do dílen a provozů jim většinou zabránilo vedení podniků, protože v krajích a okresech stále ještě vládl stranický aparát. Lidové milice (například v Plzni) žádaly „tvrdý postoj“.

Do hlavního města přijely z různých míst republiky autobusy s milicionáři, kteří měli podle oficiální verze „vystřídat příslušníky VB unavené ostrahou veřejných budov a institucí“. Ještě během odpoledne se však začali z pražských ulic postupně vytrácet.

U sochy svatého Václava na pražském Václavském náměstí drželi studenti nepřetržitou hlídku.

S Jakešem i Havlem

Redaktorka Mladého světa Dana Emingerová udělala v tento den dvě velká interview, z nichž jedno bylo s generálním tajemníkem ÚV KSČ Miloše Jakešem a druhé s Václavem Havlem coby lídrem Občanského fóra. Oběma položila zcela totožné otázky, například co je podle nich podstatou socialismu a jak si ho představují.

Jakeš odpověděl, že „socialismus je stará dobrá myšlenka. Lidi za ni dlouho bojovali. Byli takoví, kteří umírali“ a že se prý stala „řada chyb“, ale to neznamená, že by ta myšlenka „měla být zatracena“.

Havel řekl, že toto slovo asi před 10 nebo 15 lety přestal užívat. „V našem jazykovém prostředí ztratilo jakýkoliv smysl. Toto slovo se stalo zaříkadlem vládnoucí kliky, která kdykoliv se jí něco nelíbilo, tak řekne, že je to namířené proti socialismu,“ prohlásil Havel. Na závěr rozhovoru Emingerové žertem slíbil, že jestli interview skutečně vyjde, věnuje jí Cenu Olofa Palmeho, kterou měl dostat (obdržel ji v pátek 24. listopadu od švédského ministra zahraničí).

Statisícové manifestace pokračují

Znovu se sešly desetitisícové demonstrace. Na bratislavském náměstí oslovil 80 tisíc až 100 tisíc občanů zástupce Veřejnosti proti násilí Milan Kňažko, v Praze na Václavském náměstí pozdravil statisíce manifestujících z Melantrichu opět Václav Havel.

Vystoupení Miloše Jakeše v Československé televizi „plně podpořil“ výbor pro stranickou práci v ČSR za řízení svého předsedy Karla Urbánka. Šéf pražské KSČ Miroslav Štěpán se setkal s kardinálem Františkem Tomáškem. Předběžná zpráva generální prokuratury ČSR uvedla, že byla bezpečně a nepochybně vyvrácena informace o údajném úmrtí demonstrující osoby.

Události 22. listopadu 1989 v ČR

Ústí nad Labem

Město začaly lavinovitě zaplavovat plakáty kritizující zákrok proti studentům v Praze. Jak píší autoři výstavy Třicet let (1989-2019), která až do prosince probíhá na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně, Petr Karlíček a Markéta Brožová, odvážnější zaměstnanci v průmyslových závodech i některých úřadech začali rozšiřovat petici požadující vyšetření pražského zásahu. V půl čtvrté odpoledne vyšlo zhruba 800 demonstrantů od zdejší fakulty na centrální Mírové náměstí. Večer pak v ústeckém Národním domě vzniklo ústecké Občanské fórum.

Liberecká kraj
V pavilonu LVT proběhlo setkání studentů VŠST s představiteli okresu. Diskuzi označili studenti za neplodnou a šli demonstrovat před radnici. Ředitel divadla Petr Novotný strávil noc na StB, hercům pak tlumočil výhružky a žádal ukončení stávky. Vzniklo Občanské fórum.

Brno
Demonstrace na náměstí Svobody se postupně staly každodennou součástí života Brňanů. „Ve středu dvaadvacátého listopadu u morového sloupu na náměstí vyrostla tribuna, ze které se lidé dozvídali o nejnovějších událostech. Sametová revoluce v Brně získala i své tváře, jimiž se stali mimo jiné zakladatel brněnského občanského fóra Jaroslav Šabata, herci František Derfler a Břetislav Rychlík, dramatik Milan Uhde či studenti Jiří Voráč a Roman Švanda," uvedl historik Michal Konečný.

Břeclav
Dav demonstrantů v Břeclavi se oproti předchozím dnům několikanásobně zvětšil. Z desítek protestujících byly asi tři stovky.  „V tu dobu už místní Občanské fórum jednalo o stávce s břeclavskými společnostmi Fosfa a Tranza a se  Zahradnickou fakultou  Mendelovy univerzity v Lednici na Břeclavsku,“ uvedla historička Alena Káňová.

Hustopeče
V Hustopečích na Břeclavsku se sametová revoluce ještě 22. listopadu 1989 rozvíjela jen pozvolna. Tamní náměstí bylo ten den večer skoro prázdné. „Na chodnících stálo jen několik lidí. Čekali, jestli někdo najde odvahu a vystoupí. Najednou jediná přítomná dáma, paní učitelka Marcela Hrančíková, nahlas prohlásí něco jako: Tak teda přece tady nebudeme jen tak stát! Nebojme se a pojďme promluvit k Morovému sloupu!,“ zavzpomínal na 22. listopadu Jaroslav Cabal, jedna z klíčových osobností revoluce v Hustopečích.

Hrančíková podle jeho slov přečetla požadavky studentů ve věci vyšetření brutálního zásahu policie a Státní bezpečnosti vůči jejich demonstraci. „Dále i výzvu herců pražských divadel a výzva k zakládání Občanského fóra. Svou burcující báseň přednesl hustopečský básník Jiří Tesař. Postupně vystoupili na schody Svaté Trojice všichni přítomní s krátkými projevy, jejichž hlavním motem je likvidace cenzury ve všech oblastech kultury, novinářské práce, a objektivní televizní i radiové zpravodajství o událostech z podvečera 17. listopadu 1989,“ napsal Cabal.

Chrudim
22. listopad byl podle mnohých pamětníků tím dnem, kdy revoluce vypukla naplno. Ve větším množství se totiž ten den začali scházet i lidé mimo Prahu, na venkově. Právě tak tomu bylo v Chrudimi. Po velmi opatrném pondělku a jen o málo smělejším úterku se ve středu jakoby protrhla stavidla a strach začal mizet. Bylo to zřejmé jak z většího množství lidí, které se sešlo u kašny na hlavním náměstí, tak i z pomalu se měnící nálady. Ne všichni jsou ale toho názoru. „Celý první týden po 17. listopadu až do generální stávky Chrudim spala. Lidí u kašny sice přibývalo, ale velmi pomalu. Z pondělních pár jednotlivců to bylo v pátek možná stovka. Lidé se pořád báli,“ řekla tehdejší chrudimská aktivistka Zuzana Herbstová. Uprostřed prvního revolučního týdne, ve středu 22. listopadu, se už ale začalo živě diskutovat o připojení se k protestům mezi studenty chrudimského gymnázia.

České Budějovice
Ve středu 22. listopadu zahájilo činnost českobudějovické Občanské fórum – jeho mluvčím a nejznámějším respektovaným představitelem se stal RNDr. Mojmír Prokop. Své první politické ostruhy zde získávaly i pozdější veličiny na českém politickém nebi – Jiří Vlach a Vladimír Špidla. 22. 11. bylo na náměstí na 10 tisíc lidí. Ze Samsonovy kašny, odkud promlouvali jednotliví řečníci, zazněl toho dne poprvé požadavek na odstoupení některých představitelů KSČ ze stranických i státních funkcí.

Hradec Králové
V Hradci Králové se konala demonstrace na Velkém náměstí, na kterou přišlo vyjádřit podporu zmláceným studentům kolem čtyř tisíc lidí. V národním podniku Gumokov se sešli svazáci. Po bouřlivé diskusi bylo na jednání celozávodního výboru SSM podpořeno prohlášení ÚV SSM a požadavky pražských studentů. Většinou hlasů bylo rozhodnuto, že se svazáci připojí ke generální stávce. “Většina pracujících závodu se proti stávce staví, podporuje požadavek objektivního prošetření zákroku pořádkových sil a urychlení stabilizace politické situace,” stojí ve svodce federálního ministerstva vnitra.

Plzeň
V plzeňské Pravdě, deníku, který vydával Krajský výbor KSČ, vyšel 22. listopadu článek, v němž příslušníci Lidových milic Západočeského kraje vyzývali k nekompromisnímu postoji vůči demonstrantům: "Jsme přesvědčeni, že dnes, stejně jako v roce 1948 a 1968 je třeba říci rozhodné slovo a postavit proti kontrarevolučním silám naši sílu, sílu komunstické strany a našich Lidových milic." Komunistický režim povolal ve středu a čtvrtek 22. a 23. listopadu 1989 mimopražské jednotky Lidových milic. Z Plzně bylo vypraveno 27 autobusů. Podle svědků patřila plzeňská jednotka k těm nejagresivnějším.

Karlovy Vary
V Karlových Varech se sešlo před obchodním domem Perla pět tisíc lidí. Pamětníci si určitě vybaví plastiku dvou zdvižených prstů ve znamení V jako vítězství, která stála na soklu před Perlou, obklopená zapálenými svíčkami. Vyrobil ji sochař Jan Kotek. I když se 22. listopadu proměnily protesty v masová shromáždění, milice, i ty karlovarské, byly v ten den v pohotovosti. „Velmi živě si vzpomínám na 22. listopad 1989, kdy jsme byli povoláni do prostor Pozemních staveb Karlovy Vary, kde jsme měli uniformy a zbraně. Velitel jednotky nám sdělil, že má ze štábu informaci o případném nasazení,“ vypráví karlovarský historik Jan Nedvěd. Milicionáři nakonec skončili v Praze, kde přečkali noc ve Vysoké škole politické.