Nejsem člověk, který by žil politikou, ale politickou situaci v České republice sleduji. V současné době mám v souvislosti s chováním politiků jen dva pocity. Jsem ráda, že jsem nedala svůj hlas jedněm a stydím se, že jsem ho dala druhým. A již dnes vím, že v příštích parlamentních volbách svůj lístek do volební urny vhodit nepůjdu.

Na japonské politické scéně se moc neorientuji. Ovšem toho, že odstoupil premiér, si všimnu. I toho, že už je sestavena nová vláda. Přesně to se stalo před měsícem. My s manželem jsme z toho byli dost pobavení. Nejsou to totiž ani dva měsíce, kdy manželův japonský šéf prohlásil, že by měl premiér odstoupit. A důvod? Sedí v tom křesle už příliš dlouho. Celý jeden rok.

Japonci nejsou a asi ani nemůžou být spokojeni se svou politickou situací, stejně jako Češi. Vždyť za poslední tři roky se vystřídali čtyři premiéři. Jeden z nich odstoupil s ohledem na svůj zdravotní stav, ale mezi řadovými Japonci se proslýchá, že se raději před povinnostmi schoval do nemocnice.
Vládnout Japonsku nebylo nikdy jednoduché. Až do konce devatenáctého století byla země rozdrobena do mnoha knížectví a jejich vládci sloužili šógunovi. Císař v té době měl jen formální funkci.

Když se Japonsko po mnoha letech izolace otevřelo západnímu světu, začaly do něj proudit nové myšlenky. Šógun byl svržen a na jeho místo byl postaven císař, kterému byl udělen status jediného a nedotknutelného vládce. Byla sepsána ústava a proběhly první volby, kterých se však mohli zúčastnit pouze majetní lidé.

Zásadní změny pak proběhly v japonské politice až s koncem druhé světové války. Tou hlavní bylo sepsání nové ústavy, kdy císař získal opět pouze formální status. Pak následovalo dlouhé klidné období, kdy volby vyhrávala stále ta samá strana a země vzkvétala.

Zvrat nastal až v osmdesátých letech, kdy Japonsko zasáhla hospodářská krize. Ta ukázala na zkorumpovanost mnoha politiků a odkryla i mnoho dalších skandálů. Asi nejpikantnější je případ místopředsedy jedné z politických stran, který byl obviněn mimo jiné z daňových úniků za více než miliardu jenů. Při domovní prohlídce během jeho zatýkání se našly akcie v hodnotě tří miliard jenů, desítky milionů jenů v hotovosti a sto kilogramů zlata v prutech. Politik však nebyl odsouzen, neboť ještě týž rok zemřel.

Politicky bouřlivá devadesátá léta, kdy se vlády střídaly i po několika měsících, ukončilo zvolení Džuničiroa Koizumiho. Koizumi byl asi nejvýraznější, nejúspěšnější a také nejdéle vládnoucím premiér posledních let. Neblaze se však proslavil tím, že navštěvoval svatyni Jasukuni, kde jsou pohřbeni váleční zločinci.

Před dvěma týdny se stal novým ministerským předsedou Taro Aso, bývalý ministr zahraničí. Tento člověk se těší u japonské veřejnosti poměrně velké oblibě. Někteří mu říkají „drsný stařík“, a to hlavně proto, že je velkým fanouškem japonských komiksů manga. Dokonce je rozdával cizím státníkům jako dar.

Stejně jako Češi se i Japonci vyrovnávají se svou nepříliš lichotivou politickou minulostí i současností po svém – karikaturami politiků. Co mě pobavilo nejvíc, byly některé obaly tradičních japonských cukrovinek. Na jednom z nich se v slzách loučili bývalý premiéři v čele s Koizumim a na druhém obalu pak seděl vítězoslavně Aso ve svém novém křesle.

LENKA SEDLÁKOVÁ