Nintendo, Playstation, Wii, PSP. Nevíte, co ta slova znamenají? Pokud máte děti, zeptejte se jich. Vše jsou to herní konzole. Samozřejmě vyvinuté v Japonsku. Ačkoliv jsou známé a oblíbené na celém světě, největší popularitě se přece jen těší doma.

Důvod je jednoduchý. Japonci jsou hračičkové, kteří se rádi baví a nezáleží, jestli je jim deset nebo padesát, zda se jedná o holku nebo kluka, ženu nebo muže. Důkazem toho může být i ranní metro, kde stojí lidi hlava na hlavě namačkaní k sobě, ale stejně si někteří vydobudou ještě kousek prostoru, aby si otevřeli své NintendoDS nebo zapnuli PSP. To jsou obdoby už zapomenutého gameboye, ovšem někteří si úplně stejně vystačí s mobilem. No a pokud si na nich zrovinka nepaří hry, tak surfují po síti nebo se dívají na film nebo televizi.

O neutuchajícím nadšení svědčí také několikasetmetrové fronty, ve kterých lidi bivakují i přes noc, jen aby byli první, kteří si koupí novou herní konzolu. Přesně to se stalo i před dvěma lety, kdy Nintendo přišlo s novinou nazvanou Wii. Ta se díky své originalitě a jednoduchosti stala absolutním trhákem. A to nikoliv svou super skvělou grafikou a realistickým zpracováním, to ani zdaleka. Uchvátila tolik díky jednoduchosti užívání a heslem, které sedí, tedy hraje si celá rodina.

Reklamy na nové hry pro Wii zahltily v Japonsku televizi i poutače v metru. Po tom, co jsem závistivě sledovala, jak lidé v reklamě hrají tenis, golf, sjíždí slalomy na lyžích nebo dokonce na lyžích skáčou. A naprosto nevěřícně jsem kroutila hlavou nad hraním sonát na housle nebo flétnu, a to jen za pomoci jednoduchého ovladače.

Co mi zbývalo, než ukojit svou zvědavost a najít místo, kde se dá Wii vyzkoušet. Našli jsme ho a v houfu dětí, které přišly také, jsme dost výrazně čněli. Když jsme se konečně dostali na řadu, dostali jsme každý do ruky bezdrátový ovladač a spustili jsme hru. Hra byla velmi jednoduchá – představte si, že sedíte na krávě a máte co nejrychleji projet danou trasu a přitom sbírat body srážením strašáků. Ovládání bylo také naprosto banální, ovladač držíte napodél a jeho nakláněním dopředu, dozadu, doprava a doleva, s krávou buď zatáčíte nebo zrychlujete. Na první pohled naprostá hračka. Jen já jsem stále vězela mimo dráhu a místo strašáků jsem srážela stromy, což mi bohužel moc bodů nepřineslo. Ale rozhodně jsme se pobavili, možná až příliš hlučně i na ty spousty dětí kolem. Jen mě mrzí, že jediné, proč jsem sem přišla, tedy skoky na lyžích, jsem si vyzkoušet nemohla.

Hraní her se v Japonsku těší opravdu velké oblibě. Právě proto je v době slev některou konzoli možné si koupit pouze jednu na osobu. Mohlo by se totiž stát, že by bylo vyprodáno během pár minut. Ale i tak lidé nakupují po desítkách kusů. Vždyť je to tak jednoduché. I my jsme jednou byli požádáni jedním japonským mladíkem, zda bychom mu nepomohli a nezašli mu za jeho peníze koupit každý jedno PSP. Vyhověli jsme mu, vždyť, jak se říká, kdo si hraje, nezlobí.

LENKA SEDLÁKOVÁ. Autorka je projektantkou vodních staveb žijící v Japonsku