Šťastní ti, kteří nemusí do nemocnice. Já takové štěstí, musím zaklepat, v České republice zatím měla, ne tak v Japonsku. Během tří měsíců jsem poznala hned dvě. Ne, nejsem nijak vážně nemocná, jen zde nemám svého praktického lékaře. Vlastně ani nevím, jestli zde tento pojem vůbec existuje.

Například na univerzitě to funguje tak, že je zde všem studentům a zaměstnancům k dispozici maličká klinika, kde vám bez problémů přeléčí angínu nebo chřipku, ale většinou slouží jako přestupní stanice k návštěvě nemocnice.

Dalo by se říct, že není výrazný rozdíl mezi japonskou a českou nemocnicí. Ale to jen na první pohled. Stejně jako česká i japonská má v sobě jak část lůžkovou, operační sály a vše, co k tomu patří, tak také má svoji vlastní polikliniku. Základní pravidlo k její návštěvě je mít objednávku. Ovšem když ji nemáte, také se nic nestane. Prostě chvíli počkáte a nikdo se na vás nebude tvářit otráveně, že obtěžujete.

Při příchodu do nemocnice, kde jste poprvé, projdete hned třemi recepcemi, než se vůbec přiblížíte k ordinaci lékaře. V první, informacích, vás navedou k recepci pro prvně příchozí. Zde si vyplníte několik formulářů a za ně dostanete plastovou kartičku s magnetickým proužkem, na které se od teď bude odvíjet celá vaše budoucnost. Odtud pak putujete k vašemu oddělení, kde vás čeká poslední recepce. Tam pro změnu opět obdržíte formulář. Na něm si konečně můžete postěžovat, kde vás bolí, píchá nebo svědí.

Tak je na vás lékař připravený ještě než vás vůbec uvidí. No a když máte trochu štěstí, tak mluví alespoň malinko anglicky. A když máte opravdu velké štěstí, tak diagnózu, kterou vám stanoví, nebudete hledat až doma na internetu. Já to štěstí měla jen jednou, podruhé jsem svoji diagnózu dokázala pojmenovat japonsky, anglicky a německy a přece mi to nebylo nic platné.

Na konci pak dostanete svoji kartu, kde je zapsáno, jaké vyšetření na vás bylo provedeno a jaké léky vám byly předepsány a jdete k pokladně zjistit, co vás to bude stát.

Na lékařskou péči se v Japonsku přispívá a částka, kterou platíte, je závislá na několika faktorech. Prvním je pojišťovna, u které jste, a druhým je vlastní ceník nemocnice. V některých nemocnicích můžete snížit konečnou částku tím, že si přinesete doporučující dopis od jiného lékaře. Jinde nepotřebujete ani ten a přitom je cena velmi příznivá, i když českých šedesát korun převyšuje několikanásobně.

Konečná částka pak v sobě obsahuje i účet za léky, které si pacient hradí všechny sám. Ty dostane až na základě účtu. Já jsem byla docela překvapená, když jsem zjistila, že mi byla naúčtována i plastová lahvička, ve které jsem si odnesla svoje kapky. Prostě v Japonsku je zdraví opravdu cenná záležitost.

LENKA SEDLÁKOVÁ. Autorka je projektantkou vodních staveb žijící v Japonsku