Japonsko a ohňostroj, to patří k sobě. Tento druh zábavy tu má staletou tradici. Japonci mají pro ohňostroj krásný, téměř poetický název, hanabi, tedy ohnivé květy. Červenec, srpen a září zde patří ohňostrojům, které se pořádají po celém souostroví. Ten největší se samozřejmě koná v Tokiu. A my si ho i přes úmorné vedro a mnohatisícové davy nemohli nechat ujít.

Díky každoroční brněnské přehlídce ohňostrojů mám jako návštěvník s čím srovnávat. Ohňostroje na brněnské přehradě, kdy se oheň ve vzduchu odráží i na hladině, jsou nádherné a dech beroucí. V Tokiu jsem čekala něco podobného, protože se ohňostroj odehrává na řece Sumidě. Tedy přesněji dva ohňostroje, které probíhají zároveň jen několik stovek metrů od sebe, aby se dostalo na každého.

Bohužel dispozice Tokia nejsou pro tuto zábavu zcela ideální. Řeka je obehnaná vysokou zástavbou, která ničí výhled, a na jejím pravém břehu dokonce prochází mimoúrovňová dálnice. A ačkoliv má řeka krásné nábřeží, v tuto dobu je obehnáno kromě betonové zdi ještě vysokým pletivem. Otevřeno bylo jen pro pár vyvolených, tedy pro zaměstnance firem, které si tento prostor pronajaly. Stejně tak jako vodní hladina plná zakotvených lodiček a vzduch plný helikoptér s těmi „lepšími“ pozorovateli.

V Brně, když vystoupíte z tramvaje, můžete volně pokračovat na kterékoliv místo na břehu nebo v kopci, kde budete mít dobrý výhled. V Tokiu vás hnedle za stanicí vlaku začnou stovky dobrovolníků a policistů instruovat, kudy jít, do které ulice se nesmí, kde se smí sednout nebo stoupnout a pozorovat ohňostroj, a kde nikoliv.

Organizace by se dala označit za dokonalou. Mosty, kterých je v této lokalitě několik, jsou otevřeny pouze pro pěší, ale je přísně dbáno na to, aby se na nich návštěvníci nezastavovali a dodržoval se směr přechodu. Jeden most sloužil jen pro přechod zprava do leva a druhý zase naopak. Pokud se někdo rozhodl, přejít most v protisměru, hned měl za zády skupinu policistů s ampliony, kteří ho nekompromisně vrátili zpět.

Ale dostat se na most i ve správném směru nebylo úplně jednoduché. Člověk musel vystát několikasetmetrovou frontu, kdy policisté opět určovali, jaké množství lidí na most může. A potom na mostě to byl ještě větší zážitek, po celém jeho obvodu byli rozestavěni policisté s ampliony a nemilosrdně řvali na kolemjdoucí, aby se nezastavovali, aby pokračovali v chůzi.

I když je pravda, že dav se po mostě nepohyboval zrovna nejrychleji. Každý si chtěl totiž aspoň na chvíli užít ničím nerušený pohled na tu krásu. Ohňostroj samotný byl nádherný asi jako každý ohňostroj. Každou zajímavější kreaci odměnil dav sborovým Óóó a potleskem. Ale i tak budu mit vždy větši slabost pro ohnivé květy zrcadlící se na hladině brněnské přehrady.

LENKA SEDLÁKOVÁ. Autorka je projektantkou vodních staveb žijící v Japonsku