Když v nějakém dotazníku vyplňuji kolonku hobby, vždy na první místo řadím čtení. O tom, že čtu ráda a poměrně hodně, svědčí i téměř dvacet kilo knih, které budu muset nějakým způsobem dopravit do České republiky. Čtu v podstatě cokoliv – romány, detektivky, fantazy, literaturu faktu. Jen jedinému žánru jsem nikdy nepropadla, a to komiksu. Důvod je jednoduchý – než do Česka dorazila opravdová komiksová kultura, byly k mání jen Rychlé šípy, a když se tak stalo, byla jsem již dospělá a tím pádem jsem byla automaticky vyřazena z okruhu jeho čtenářů.

Ovšem v Japonsku čte komiksy snad každý bez rozdílu věku, pohlaví či společenského postavení. Ale není komiks jako komiks. Zapomeňte na Batmana, Supermana nebo Fantastickou čtyřku. Japonské komiksy nepředstavují jen kroniky superhrdinů a jejich skutků, jako je tomu v amerických komiksech. V manga, jak se těmto komiksům říká, můžete najít příběhy akční, historické, sci-fi, mystery, komediální, romantické nebo erotické. Najdete mezi nimi i nesmrtelnou klasiku, jakou jsou Romeo a Julie nebo přepis slavných filmů, jako Hvězdné války.

Manga se od klasického komiksu odlišují kromě širokého záběru žánrů hlavně stylem, jakým jsou kresleny. Ačkoliv se rukopis jednotlivých autorů od sebe liší, má styl manga mnoho společného. Pro mě je tímto společným jmenovatelem linie postav. Vysocí, štíhlí lidé s dokonalými tvary těla a rysy obličeje působí až nadpozemsky krásně. Ovšem hlavní známkou by mohly být obrovské jasné oči.

Manga, tlusté černobílé sešity s pestrým obalem a několika příběhy uvnitř, mají sice svůj původ v Japonsku, ale jejich milovníky najdete po celém světě. V Koreji, Thajsku, USA nebo například ve Francii vytvořili vlastní obdobu těchto japonských komiksů. V Česku najdete hlavně korejské, ale v posledních letech si začala razit cestu na český trh i manga japonská.

Když se zmiňují manga, nikdy se nesmí vynechat ani výraz otaku. Otaku jsou v Japonsku označováni lidé posedlí komiksy, případně anime seriály nebo počítačovou technikou. Posedlí je možná chabé slovo, neboť v japonském slovníku najdete nejdříve slovo maniak a až po něm slovo otaku.

Otaku bylo donedávna silně hanlivým označením, a to hlavně kvůli případu z osmdesátých let minulého století, kdy byl zatčen masový vrah označovaný jako „otaku murderer“. Od té doby však již uplynulo mnoho vody a na strašlivou historii, se kterou bylo toto slovo spojováno, se tak trochu pozapomnělo. Dnes je otaku téměř běžným označením a otaku může být kdokoliv, třeba nadšenec do vaření. To, že otaku opravdu ztratilo vše ze své hanlivosti, dokazuje současný japonský premiér, který o sobě bez obalu a s hrdostí tvrdí, že je otaku.

Centrem těch prapůvodních otaku se v Tokiu stala Akihabara, přezdívaná také elektronické město. Kromě spousty obchodů s elektronikou zde najdete i obchody s komiksy, anime filmy a seriály, manga a anime postavičkami nebo jinými sběratelskými pochoutkami. Co tu však také naleznete, jsou maid café, které se řadí do seznamu otaku kultury. Číšníci a servírky jsou tady oblečeni jako služtičky a sluhové a ke svým zákazníkům se chovají, jako kdyby se pán zrovna vrátil domů. A není vyloučeno, že vás jako svého pána třeba i nakrmí.

LENKA SEDLÁKOVÁ. Autorka je projektantkou vodních staveb žijící v Japonsku