Technický pokrok, to je sousloví, které bývá s Japonskem velmi často spojováno. A rozhodně je k tomu důvod. Mnohé technologie, které tu nebyly přímo vymyšleny, zde byly alespoň zdokonaleny. A mnoho výrobků, jak je známe a používáme, přišlo na svět právě v této zemi. A Japonci jsou na to náležitě pyšní. Svědčí o tom i muzeum, které bylo zasvěceno právě japonským vynálezům a inovacím.

Hned u vchodu vás omráčí obří model zeměkoule zavěšený nad atriem. Model je složen z malých panelů, na kterých se digitálně zobrazuje zemský povrch se současnou oblačností, tak jak ji snímají družice, a potom ještě povrchová teplota moří a oceánů. Obraz se samozřejmě pohybuje tak, jako se pohybuje sama Země.

V dalším patře čeká na návštěvníky ponorka, části vesmírného raketoplánu, modely všech velikostí a druhů. Můžete si vyzkoušet operaci pomocí robotických svorek zavedených do figuríny, na obrovském mechanickém modelu si vyzkoušíte, jak funguje elektronická pošta. Nebo se pokocháte hvězdnou oblohou v jednom z nejmodernějších planetárií na světě.

Ale to hlavní, co láká do tohoto muzea stovky návštěvníků denně, nejsou hvězdy, ale roboti. Je jich tu velké množství. Jedni slouží ke hrám, jako třeba robopes. Dalšími jsou roboti sloužící k výzkumu a nebo k vyhledávání lidí v sutinách po katastrofě.

I když jedna hvězda se zde přece jen najde. Jmenuje se Asimo, je sto padesát centimetrů vysoký a je to humanoidní robot, asi jediný svého druhu. Asimo je mediální hvězdou již nějakou dobu. Jeho reklamy každého rozesmívají, a když do Japonska přijede na návštěvu nějaká důležitá osobnost, vítá ji mezi prvními právě Asimo.

Tento malý zázrak techniky má v muzeu i svou vlastní desetiminutovou šou. Když vyjde na scénu, všichni obdivně tleskají a volají, on jim na oplátku mává. Vypadá jako takový zmenšený kosmonaut. Pak začne vyprávět a předvádět, co všechno umí.

Běh byl donedávna něčím u robota téměř nemyslitelným. Jeho předchůdce se při samotné chůzi silně třásl, jak pro něj bylo obtížné udržet rovnováhu. Avšak Asimo běhá a dokonce je v běhu schopen zabočit. Jednu zvláštnost však jeho běh má. V jednu chvíli se vůbec nedotýká země, pouhým okem to však nepostřehnete. Ale i přes jeho téměř dokonalý zevnějšek a výborně naprogramované chování běhá člověku mráz po zádech.

Ale co takhle si třeba na chvíli vyzkoušet být robotem. Posadit se mu do hlavy a vidět, co vidí on, slyšet, co slyší on. Ale hlavně – na vlastní kůži zažít, jaké to je pohybovat se jako robot, jak obtížné je zvednout pravou nohu a posunout ji dopředu. I to si v tomto muzeu můžete vyzkoušet. Tady prostě není nic nemožné.

LENKA SEDLÁKOVÁ. Autorka je projektantkou vodních staveb žijící v Japonsku