Výkladní skříní projektu Cukrovar žije uměním se loni stal I. Břeclavský umělecký salon, na němž se představili umělci místní i zahraniční, osvědčení i mladí, fotografové i filmaři. Druhý ročník uměleckého salonu zahájila před dvěma týdny vernisáž.

Loni dostali prostor fotografové a filmaři. Letos nebudou určovat výstavu jednotlivé výtvarné techniky, ale zaměří se na samotný prostor, který umělecká díla rozezní v nových a netušených souvislostech.

Organizátoři zvou na olejomalby, akryly, grafiky, plastiky, keramiku a nejrůznější kombinované techniky. Především ale pak na velké formáty, které v rozsáhlém industriálním prostoru skvěle vyniknou.

Podobně jako loni se dostane na tvůrce zkušené a etablované i nově příchozí. Na mezinárodní přehlídku do cukrovaru jich dorazily vystavovat asi tři desítky, nechyběli ani hosté ze Slovenska a Rakouska.

Aigner, Arendarczyk, Bordeaux, Frank, Garaj, Grühbaum, Gansterer, Hannibal Tripet, Jiráská, Kos, Mahdal, Machacek, Mayerhofer, Obr, Ráček, Raška, Rauscher, Sdružení břeclavských výtvarníků, Surý, Štěpánek, Uhrín, Urban Arts, Vránová, Windhager, Wolfsberger, Lípa.

Seznam jmen vystavujících výtvarníků je dlouhý, a tak nebyl problém prostor zaplnit. Ba naopak, některé museli prý i odmítat, což jen svědčí o narůstajícím ohlasu projektu.

S letošní představou výstavy přišli dva členové břeclavského výtvarného spolku Jaroslava Garšicová a Pavel Doležal, kteří jsou i kurátory druhého ročníku. Jejich záměr je nechat prostor vyznít a využít strohou architekturu industriální haly k představení velkoformátových děl. K tomu je ostatně prostor jako dělaný.

Cíle břeclavských výtvarníků, které směřují k setkávání lidí, tvorbě nových vazeb a přátelství a přiblížení umění lidem, by po loňském úspěchu neměly přijít vniveč. Podstatné podle nich je také to, že salon představí aktuální tvorbu umělců ze sousedních zemí. Říkají totiž, že i po více než dvaceti letech od pádu železné opony je tamní scéna téměř neobjevená.

Výstava velkoformátových prací je k vidění na starých stěnách až do příští neděle, tedy devátého června. Vedle stálých galerijních prostor v Břeclavi tak může člověk zavítat i do netradičního prostředí, které je zajímavé už samo o sobě. A dává to stále více znát.

Podstatné je pro mě také to, že si pořádající výtvarníci předem nekladou nějaká omezení a jsou otevření i novým formám či kontroverzním záležitostem jako je graffiti. Tak jen houšť.