„Přemluvili mě k tomu známí a přátelé, kterým se líbilo mé vyprávění. Navíc jsem se na jedné z minulých cest seznámil se spisovatelkou, která mi pomohla najít nakladatelství, které by knihu vydalo,“ vypráví veterinář, který se netají svou vášní pro cestování.
Evropskou část Ruska projel Sobotka autobusem spolu s dalšími dobrodruhy. „Jeli jsme na tři týdny přes Pobaltí, dál k Moskvě, na sever na Solovecké ostrovy, zpátky do Sankt–Petěrburgu a Pskova,“ popisuje trasu své nevšední dovolené.

Nejvíce ho prý zaujaly Solovecké ostrovy, kde za minulého režimu komunisté věznili „neposlušné“ lidi v lágrech. Tam by se také rád vrátil. „Je to zvláštní. Mísí se tam dobro v podobě magických labyrintů s obrovskou energií se zlem, které má ve svém podvědomí každý, kdo si pamatuje události komunistické éry v Rusku. Ostrovy mě prostě nadchly,“ říká s nostalgií v hlase Sobotka.
Naopak, co by podle svých slov s klidem oželel, je ohromná Moskva a blyštivý Petrohrad. „Určitě bych se ale chtěl podívat i na úplně jiná místa a poznat Rusko ještě lépe,“ dodává rychle.

Sobotka se snažil „balšuju stranu“ zachytit co nejobjektivněji, i když, jak sám říká, to někdy nejde úplně stoprocentně. „V každé zemi i národě se najdou postavičky, keré jsou humorné a něčím typické. Na tom podle mě není nic zvláštního a nemyslel jsem to posměšně,“ hájí se.
Jeho kniha je členěná do osmnácti tématických kapitol. V každé z nich se cestovatel, který už navštívil většinu evropských zení včetně Blízkého východu, věnuje některé z ruských zvláštností. Navíc do nich prolíná své pocity, fotografie a osobní příběh.

„Jako zajímavé se mi zdály různé věci, jako třeba celkové chápání společnosti nebo to, že ženy chodí v luxusních věcech po nezpevněných cestách. A připadá jim to úplně normální,“ snaží se přiblížit Sobotka.
Téměř stopadesátistránková kniha s názvem Rusko – Osmnáct obrazů z cesty po ruské zemi a klášterech ale podle slov autora určitě není jeho poslední knihou.