„V Mikulově jsem křtil, protože tam mám přátele, známé a mám to tam rád. V prostředí malého sálu půjčovny knih se setkalo asi dvacet hostů. Mezi nimi třeba mikulovská malířka Zdenka Měřičková a mikulovský básník František Prorok," vyjmenovává bořetický rodák.

Moderátorkou podvečerní slávy byla vedoucí knihovny Ilona Salajková, která sbírku také pokřtila.

Čtenáři Damborského nové knihy se mohou těšit na básnickou všehochuť, takový pel-mel. „Do pěti oddílů jsem zahrnul peripetie mého života, interní pocity, názory, oslavu moravské krajiny, vinařství, vinohradnictví, národopisné zvyky a samozřejmě také hody," popisuje svou asi dvacátou sbírku šestapadesátiletý strojní zámečník.

„Každý čtenář si přijde na své, bude to pohlazení po duši. I když jsou tam věci, které mapují život takový, jaký je. Mám tam také asi pětadvacet básní o mé nové múze Janičce. Ty jsou zařazené do části s názvem Ohňostroj nového rána," přibližuje autor.

Další části nesou název Ohňostroj zeleně, sladké marnosti, ztracené touhy a Kapesní ohňostroj. Kniha má dvě stě stranách. Doplňují ji lehké umělecké akty Veroniky Mojžíšové z Tišnova.

„Jako kluk jsem psával milostné básně dívkám a dokonce jsem i maloval. Ale barvy byly drahé, tak jsem toho nechal. Psal jsem od těch nejnaivnějších básní až po ty nejsložitější. Nyní zkouším všechny styly," přibližuje svůj záběr Damborský.

Píše sonety, starokorejské básně stylu sudžo, ale i volný 
a vázaný verš. Poezii nazývá Popelkou literatury.

Na křtu měla původně hrát cimbálová muzika, ale místo ní nakonec program zpestřily děti z mikulovské základní umělecké školy. „Cimbálka je taková moje srdeční záležitost. Velmi se mi líbí ty hořko sladké písně. Přestože si rád zatancuji u dechovky," prozrazuje básník.

Damborský rozlišuje dva druhy psaní. První je, když myslí na konkrétní věci. Druhý, když se mu něco přihodí nebo ho zaujme nějaký zajímavý příběh či skutek.

„Inspiroval mě i výlet nebo obraz malíře Antonína Vojtka. Ale také muzika a skladby jsou mým oblíbeným námětem," dodává autor.