„Knížka, kterou jsem psala společně s kriminálním románem Tramín s příchutí krve, vychází ze skutečné události. Ta měla dokonce vliv na vydání třetího robotního patentu. Já jsem však tuto skutečnost pominula. Zaujalo mě spíše to, co se v současnosti nazývá domácím násilím,” vypráví Fojtová, v čem nalezla inspiraci k psaní svojí v řadě již patnácté knihy.

Prokletí lipovského dvora začala psát loni v říjnu. „Dokončila jsem ji v květnu,” vypráví autorka, u níž je zvykem, že obvykle pracuje hned na několika knížkách současně.

„Většinou píšu dohromady dvě knížky. Obvykle je každá jiného žánru. To znamená, že když zrovna nemám chuť a náladu věnovat se jedné, vrhnu se na tu druhou,” usmívá se sympatická rodačka z Novosedel.

Z lidského hlediska

Ta také poznamenává, že historický román Prokletí lipovského dvora není literaturou faktu. „Knihu jsem pojala spíše z lidského hlediska. I postavy, které se v ní vyskytují, jsou zachované jen v hrubých obrysech. Nepopisovala jsem příběh tak, jak se stal, ale na základě určité události jsem vytvořila nový příběh,“ podotýká Fojtová, podle níž je podle skutečnosti zhruba jen třicet procent příběhu.

Těžší bylo podle jejího vyjádření ztotožnit se s dobou první poloviny osmnáctého století, ve které se román odehrává.

„Toto období mělo odlišné zvyky, tradice, styl oblékání. Jedlo se něco jiného než dnes a zkrátka se i jinak žilo. Hledala jsem veškeré možné informace, abych co nejvíce zachytila reálnost doby,” přibližuje Fojtová.

Jak přiznává, příliš odpočinku si ani po vydání dvou knih těsně po sobě nedopřeje. „Začínám psát druhou z řady vinařských krimi, měla by vyjít zase na podzim. Rozepsaných mám však ještě několik knížek, tak uvidím, o co bude mít nakladatel větší zájem,” nechává nahlédnout pod pokličku svojí tvorby novosedelská spisovatelka.