Po loňském studeném a větrném ročníku přišel letos v Hustopečích na řadu ročník mokrý. Hodinu před začátkem festivalu se zatáhla obloha a vytrvalý déšť zkrápěl hustopečské náměstí. A tak jen hrstka těch nejvěrnějších příznivců se krčila pod deštníky a v průjezdech domů. Přitom se bylo na co dívat.

„Počasí se vůbec nevydařilo. Bylo to ještě horší, než jsme čekali. Program se ale nastartoval a jedeme,“ smutně řekla jedna z organizátorek festivalu Petra Osičková ze šakvického folklórního souboru Hanýsek. Ten se loni rozhodl, že po čtyřech ročnících v Šakvicích spojí své síly s hustopečským Centrem volného času a přesunou festival do většího města. Letos poprvé dokonce v dvojprogramu s nedělním festivalem dechovek.

„Snažili jsme se jako vždy udělat zajímavý program. Je tu náš folklórní soubor Hanýsek, cimbálky, zajímavá dětská dechovka a slovenské folklórní soubory a muziky. Jako takovou zlatou tečku jsme pozvali soubor Všetečníci ze Slovenska, který bere folklór z jiné strany. Jejich vystoupení je plné nadsázky a hlavně humoru,“ uvedla.

Desítka souborů z břeclavského regionu i ze Slovenska ukázala, že folklór je zakořeněný v povědomí nejen těch dříve narozených, ale i těch nejmenších. „Je to srdcová záležitost, taková veselá, živá muzika. Něco, co patří k tomuto kraji. Je to něco jiného než ty moderny, i když i ty se mi líbí. Ale tohle mám fakt rád,“ svěřil se David Osička z šakvického Hanýsku.

K divácky nejúspěšnějším vystoupením patřily tance slovenského souboru Gerulata z Bratislavy. „My si navzájem velice rozumíme. Oni byli u nás, my zase na oplátku u nich, a jak to vypadá, vztahy jsme navázali výborné,“ podotkla Osičková.

Součástí programu byla i soutěž mladých verbířů. „Je to tradiční soutěž verbířů hanáckého Slovácka. Probíhá každý rok někde jinde a letos je to na našem festiválku. Má tři věkové kategorie jednotlivců a soutěž skupin. Ti nejlepší pak postupují do dalšího kola, které se koná v Uherském Hradišti,“ prozradila.

A kdo nakonec v Hustopečích „vystřihl“ ten nejlepší verbuňk? Mezi nejmladšími to byl Tomáš Harvánek, u starších Petr Osička, oba z Moravského Žižkova. Nejlepším mezi nejstaršími verbíři byl Zdeněk Kos ze Šakvic.