Přestože je pod netradiční „montáží" podepsaný Divadelní soubor bratří Mrštíků, na pódiu se za celou dobu objeví jen tři muži. Kromě Merlíčka ještě Jiří Brabec a Zbyněk Háder. „Je to takový špek, vytržení z dramaturgie tohoto divadla. Ve třech sedneme do auta a můžeme hrát od domova důchodců až po velké scény," usmívá se divadelník a režisér z nedalekých Hustopečí.

V představení má roli glosátora, který spojuje jednotlivé předscény svými úvahami. Napsal je „na míru" Milan Klapetek z Brna. „Brabec a Háder se tam vyskotačí a já k tomu mudruju doprovodná slova. A k tomu zpíváme písničky Jaroslava Ježka," popisuje Merlíček.

Za nápadem na spojení předscén Voskovce a Wericha stojí Jiří Brabec. „Před lety jsme dělali Těžkou Barboru, potom Slaměný klobouk. A Jirka Brabec přišel s myšlenkou využít forbíny (předscény – pozn. redakce), které fascinovaly už od šedesátých let," potvrzuje jednasedmdesátiletý muž, jenž má i v důchodovém věku řadu aktivit. Kromě divadla se například stará v Brně o muzeum soudního lékařství.

Předscény, které dodnes udivují svou nadčasovostí, nechali Boleradičtí v původním duchu, s minimem aktualizací. Přesto se ale některé najdou, třeba zmínka o Strakově akademii. „Voskovec s Werichem se vždycky dovedli trefit, a to do všeho možného. A my glosujeme to, co Voskovec s Verichem glosují. Proto Jízlivý glosátor," přibližuje Merlíček pozadí názvu.