„Hustopeče mě zachránily od smrti únavou a přepracování, protože jsem výjimečně nemusela jet do práce,“ vítá své příznivce v dobrém rozmaru spisovatelka, zastupitelka města Kolína a zároveň i nápověda pražského Činoherního klubu.

S krátkými fejetony pravidelně zásobuje Fuchsová známé časopisy pro ženy. Často pod pseudonymem baví úsměvnými příběhy každodenního života čtenáře časopisů. Fantazie jí pracuje bez přestávky a stohy poznámek nosí neustále s sebou. „V tramvaji si klidně přesednu, jen abych slyšela útržek zajímavého rozhovoru,“ směje se Fuchsová. Na svou první knihu si však spisovatelka musela počkat až do roku 2001.

V současnosti má na kontě vitální šedesátiletá žena osmadvacet knížek. „Píšu od svých sedmnácti let. Tenkrát jen do šuplíku, později jsem uveřejňovala různé povídky a fejetony v časopisech. Když ale držím své myšlenky ve svazku knihy, tak mám nesmírnou radost. Zrovna nyní mi vyšla má zatím poslední kniha plná fejetonů Fuchsoviny 2, která navázala na velice úspěšný první díl,“ upozorňuje na žhavou novinku na knižním trhu sympatická spisovatelka.

Nejpyšnější je Fuchsová na knihu povídek Když staré děti pláčou. Talent k psaní po ní zdědil i její syn. „My si rozhodně nekonkurujeme, i když máme hodně společného. Jen můj muž mé knihy stále nečte, protože ví, že píšu o něm,“ dodává ve smíchu spisovatelka.

I přes celoživotní handicap, kdy ve čtyřech letech onemocněla Fuchsová dětskou obrnou, by na svém životě nic neměnila. „Víte, chtěla bych hlavně psát a být zdravá. Nikdy nevím, kdy se následky nemoci opět nečekaně projeví, a tak si užívám každého dne,“ podotýká šedesátiletá žena.

KATEŘINA KOPOVÁ