Boji s těžkou nemocí podlehl ve čtvrtek patnáctého září. Členové spolku se shodují, že spolu s ním odešel nejen herec, ale také člověk, který rozdával lidem radost a potěšení.

„Vzpomínky na Tondu mám jen ty nejlepší. Byl to vynikající člověk a nenahraditelný herec. Byl laskavý, milý, neustále se usmíval. Když měl problémy, jen zřídka je dával najevo. Víceméně kolem sebe šířil pořád takovou zvláštní příjemnou a pohodovou atmosféru,“ řekl o svém bratrovi bývalý boleradický starosta a člen tamního ochotnického divadelního spolku Jan Koráb.

Antonín Koráb, jenž ve spolku působil roky, exceloval v celé řadě různorodých rolí, na něž se svědomitě připravoval. „Všem nám mohl být vzorem a příkladem. To neříkám jen proto, že to byl můj bratr. Dar hrát měl snad od pánaboha,“ nechal se slyšet bývalý starosta.

Jak dodal, každá role, do které jej režiséři obsadili, pro něj byla výzvou. „Pamatuji si na jeho předposlední postavu. Byl to farář Kašpar Zachar v Noci pastýřů. Sehnal si k představení všechny možné dostupné materiály a studoval, jak má jeho postava vypadat. Věděl, že jako farář exceloval dříve Radovan Lukavský, že je to tedy něco obrovského. Snažil se neudělat sobě, a ani té roli, ostudu. Dopadlo to nakonec výborně,“ vzpomínal na pečlivost svého bratra Antonína Jan Koráb.

Poslední rolí věčně se usmívajícího a veselého herce byl Lízal v Maryše. „Alternovali jsme jej spolu. Pro mě byl bratr nedostižným vzorem, byl úžasný. Nikdy ho nenapodobím. Jsem daleko za ním, pokulhávám hlavně v projevu,“ soudí bratr.

„Bohužel, už bude žít jen ve vzpomínkách. Podobný herecký typ v souboru nemáme. Nahradit jej bude dělat režisérům problémy,“ myslí si Jan Koráb.

Rozloučení s Antonínem Korábem se bude konat tuto středu v šestnáct hodin v boleradickém kostele svatého Jana Křtitele.