Kdy vás napadlo poskládat si vlastní kapelu? Jaké byly vaše úplné začátky?

Impulsem byla recese na plese břeclavského gymnázia v roce 1993. Nikdo z nás na vybrané hudební nástroje neuměl. Teda na akustickou kytaru třeba jo, ale elektrická kytara je něco úplně jiného. A náš bubeník byl sice výborný, ale klávesista (Zdeněk Petr pozn. autora).

Lidi vás mají spojené s legendární kapelou The Beatles. To byl záměr?

Ano. Jednoduché, vícehlasé, geniální.

Vyvinul se nějak váš repertoár? Nebo stále vsázíte na hity liverpoolské čtveřice?

Hrajeme stále hlavně rockové hity šedesátých let minulého století, ale občas rádi podlehneme tlaku davu a dáme i něco novějšího. Například skladby od Nirvany, Red Hot Chili Peppers a tak. Každý rok se snažíme něco nového přidávat, aby nás to pořád bavilo.

Měli jste i snahy o vlastní tvorbu?

Ne. Dobrých věcí je moc a nás to baví hrát a lidi to baví poslouchat. Vybíráme si repertoár tak dobrý, aby nevadilo, že to hrajeme my. Navíc proč přidávat další balast svět je zahlcený průměrnou muzikou. Začneme tvořit, až kvalita na světě dojde. (smích)

Tak a teď k vašemu výročí: dvacet let spolu, jak se to dá vydržet? Existuje návod na dlouhověkost kapely?

Asi si sedíme jako lidi a netrávíme spolu zase tolik času.

Jaká je u Teachers úloha frontmana? UČITELSKÝ BAND. Zleva stojí Milan Káňa (doprovodná kytara, harmonika, zpěv),  Martin Janků (sólová kytara, zpěv), Rostislav Švirga (bicí, zpěv), Ladislav Straka (basová kytara, zpěv).

Každý v kapele má nějakou nepsanou funkci, která přirozeně vyplynula z jeho povahy. Někdo více zpívá, někdo více navazuje kontakt s publikem, jiný se stará o promo, ale všichni vlastně děláme všechno. Záleží na situaci, necháváme to přirozeně plynout. V kapele je demokracie s pojistkou práva veta. Pro každého.

Jak se mění vaše hudební aktivity v minulosti a dnes?

To se nemění. Svatby, pohřby a vše mezi tím.

A jaké máte plány do budoucna?

Sám jsi uvedl dobu trvání naší kapely, do které někteří z nás nastupovali téměř už jako čtyřicátníci. Takže neplánujeme a užíváme si přítomnost.

Rozmazlujete se jako muzikanti? Děláte si radost nákupem nástrojů? 

Takovou posedlost nemáme. Nejkvalitnější nástroj si koupil bubeník v osmnácti a nemá potřebu jej měnit. My ostatní hrajeme na nástroje, které odpovídají našemu umění. Já třeba zásadně jen na přiznané kopie.

Jak často zkoušíte? A kde máte vlastně zkušebnu?

Zkušebnu máme v Lanžhotě, ale scházíme se většinou jen kvůli změně repertoáru. Tedy různě.

Pociťujete rozdíly v návštěvnosti v devadesátých letech a dnes?

Je to srovnatelné. Stále je plno. (smích)

Spoustě kapelám odliv lidí ukončil kariéru, vy se držíte. Myslíte si, že se zase karta obrátí a lidi budou znovu milovat opravdové hraní?

Zdá se nám, že skutečně živého hraní si publikum cení stále. Platí zkrátka stará pravda, že lidé ani tak nevnímají konkrétní hudbu, ale spíše energii, která jde z pódia. Tady je živý muzikant nezastupitelný a stále žádaný.

Jste učitelé, takže vidíte, že dnešní generace miluje zcela jinou formu komunikace. Kam si myslíte, že to všechno spěje?

To nevím, ale jsou stejně úžasní jako jsme byli my v jejich věku.

Máte nějaké favority na současné místní rockové scéně?

Líbí se nám všichni, kdo do toho jdou naplno.

Co si připravíte na letošní Ozvěny břeclavského rocku?

No přece pořádnou dávku energie.

TOMÁŠ TESAŘ