Narodil se 31. ledna 1918 v muzikantské rodině v jižních Čechách. Do křídlovky poprvé foukl jako desetiletý u pana učitele Josefa Pilečka. Potom už s křídlovkou jako nerozlučným kamarádem vychodil měšťanku a v Bechyni maturoval na keramické průmyslovce. Jako vystudovaný keramik je osudem nasměrován do Poštorenských keramických závodů. Tam může plně uplatnit nejenom dovednost své profese, ale i kumšt muzikantský.
Až do roku 1939 hraje v poštorenské kapele legendárního kapelníka Jana Poláka, řečeného Šanek. Do toho vpadne druhá světová válka. V Poštorné se hned po válce obnovuje původní Polákova kapela. Za kapelníka si v roce 1952 zvolila nejmladšího člena Karla Růžičku. Pod jeho vedením se kapela vypracovala mezi vskutku špičková tělesa. Na soutěži O zlatou křídlovku v Českých Budějovicích Poštoranka doslova excelovala. Vinou zákulisních manýr však byla odsunuta až na druhé místo. Karla Růžičku to zdrtilo natolik, že věší křídlovku na hřebík. Přestává hrát.
Osudem druhé poloviny muzicírování prvního muzikanta Karla Růžičky se od roku 1973 stala dechová hudba Brodčanka. Díky muzikantským a manažerským známostem má kapela mnohem více pravidelných „štací“ ne na jižní Moravě, nýbrž v pohraničních, ale i vzdálenějších oblastech, obcích a městech Rakouska. Tam především vyroste díky svému křídlováckému umění pan Karel v uznávanou, populární a od Brodčanky neodmyslitelnou osobnost.
Mezi moravskými muzikanty budí respekt ne toliko svým hudebním nadáním, aranžérstvím i skladatelskou činností, ale i názory a filozofií do problematiky dechovek zasvěceného člověka, který jakoby ani nestárnul. Své nadčasové úvahy vyslovil v rozhovoru s vydavatelem Slovácké dechovky, publicistou a textařem Stanislavem Pěnčíkem. Stanislav Pěnčík v závěru článku píše: „Pane Karle, slíbil jsem šetřit slovy. K těm předcházejícím Fanynovým již ani písmeno. Až opět za pět let!“
Slib Stanislav Pěnčík už nesplní. Ne toliko proto, že už není mezi námi, ale proto, že se za ním ve středu 14. března ve věku 89 let odebral i první křídlovák Karel Růžička. Ti, kteří s ním hrávali, ti, kteří jej rádi poslouchali a uznávali ho, několik nejvěrnějších i z Rakouska, se s ním rozloučili ve smuteční obřadní síni v Poštorné o prvním jarním dni.Jožulka Uher