„Cíle? Tak ty už v mém věku nemám. Jediným přáním je snad to, abych malovala i nadále. Zkoušet jiné techniky než olej však nebudu. Ostatně ani jsem to nikdy nedělala,“ usmívá se sympatická šedesátiletá důchodkyně, kterou k malířství přivedl tatínek.

„Otec byl malířem a já jsem se kolem něj, když pracoval, neustále motala. Vždycky jsem si našla tužku a čmárala jsem, kde mě napadlo. Uměleckou školu jsem nestudovala, přesto jsem ale už v dětství vyhrávala různé soutěže,“ vypráví Mazánková, která začínala s malováním krajinek, u nichž nakonec zakotvila nastálo.

Jak dodává, inspiraci čerpá především v okolí Pálavy, Ivančic, Lednice či Cvrčovic. Ústředním motivem jsou potom tekoucí vody a jejich břehy. „Spousta zákazníků, kteří ke mně chodili, chtěli ale také zátiší s kytičkami. Takže i to mi zůstalo. Když jsme se ale vzali s manželem a potřebovali jsme peníze, malovala jsem třeba i hrníčky a talíře,“ vzpomíná umělkyně, podle níž je těžké odpovědět na otázku, jak dlouho jí trvá namalovat jeden obraz.

„Je to hodně individuální. Pokaždé je to jinak. Každopádně nikdy si nerozdělávám více obrazů naráz. Vždycky maluji jen jeden,“ nechává nahlédnout do postupu svojí práce vyučená prodavačka, která pracovala i jako učitelka v mateřské škole.

Mazánková také doplňuje, že její obrazy našly domov v soukromých sbírkách v Bolívii, Holandsku, Německu, Itálii, Rakousku, Austrálii, Kanadě i v Polsku.

A jestli si umělkyně vychovává své nástupce? „Mám dvě vnučky, obě jsou moc šikovné, tak uvidíme,“ říká s úsměvem hrdá babička.