„Jestli se člověk vypravěčem rodí nebo se jím stává? Myslím si, že v první řadě tím musí být políbený od pána Boha. Dar by měl být a pak se člověk vypracuje," říká Piscová v zázemí dvoru hospody U Bartošů, kde se oblíbená akce koná. Letos jde už o osmý ročník.

Vypravěčkou se stala začátkem minulého desetiletí, do té doby spíše vyplňovala přestávky mezi folklorními vystoupeními. Osvědčila se a dostala nabídku, po níž začala lidem vyprávět na různých akcích konaných na Slovensku.

Jakým tématům se věnuje? Převážně lidským neduhům. „Jde o věci ze života, problémy mezi ženami a muži," podotýká vypravěčka, která čerpá z vyslechnutých příběhů. „Samozřejmě je někdy potřeba trochu přidat, zveličit, nafouknout nebo okořenit vtipem. Jinak by to nebylo ono," pokračuje žena. Zaručenou fintu, jak si získat lidi a rozesmát je, ale nemá.

„Mám místa, kde už by se lidé měli smát. Jaké bude obecenstvo, poznám po úvodních dvou třech větách. Mezi lidmi na Slovensku a na Moravě však není příliš velký rozdíl. Vždy k sobě měli velmi blízko. Dá se říct, že se v Lanžhotě cítím jako doma," míní Piscová.

Ve městě poblíž slovenských hranic je poprvé, zda se jí návštěvníci folklorní akce dočkají i v následujících letech, je zatím s otazníkem.

„Snažíme se nabídku obměňovat. Každý rok také někomu tématicky věnujeme. Tentokrát připomínáme Jozefa Jožulku Uhra a Vojtěcha Bartoše Kociána, což jsou lanžhotští skladatelé. Jožulku Uhrovi jsme také věnovali místo v chodníku slávy," doplňuje organizátor Břetislav Osička.