Co bylo impulsem k znovuobnovení HB Stopu?

Těch důvodů, proč jsme vzali znovu nástroje do rukou, začali vydávat zvuky a oprášili písně z minulého století, bylo několik. Třeba nám to tak trochu chybělo, třeba máme letos zajímavou kombinaci kapelních let, třeba nám naše děti nevěřily, že jsme hráli, třeba nás někdo oslovil, třeba… No, udělali jsme pár zkoušek, hrajeme a docela nás to baví… A jinak tedy nevím, co je to legenda. Znamená to, že už si pamatuješ jenom ty sám na sebe? Prostě jsme hráli a bavilo nás to.

Nedávno jste říkal, že je dřina znovu ohýbat prsty na kytarovém pražci. Jak ten návrat prožíváte?

No, to ještě patří k těm méně závažným komplikacím, když tě bolí prsty. Taky jsme někteří museli absolvovat dietní kuru, abychom dosáhli přes břicho na kytarové struny. Překonat paměťové i jiné choroby v nás, vzpomenout si na texty a akordy a vůbec. Ale vážně. Není to tak úplně sranda dělat činnosti, které jste víc než patnáct let nedělali. Samozřejmě ne všichni jsme přestali hrát, je to tak půl na půl, aktivní muzikanti a ti, co své nástroje odložili. Je hrozně zvláštní, že věk a čas si uvědomuješ vždy jen na někom jiném kolem.

Po kolika letech zase hrajete?

Tato sestava, se kterou teď vystupujeme, má letos dohromady 249 let. Nepočítám do toho mladého, šikovného, krásného bubeníka Honzu Doležala, který se uvolil nám do našich tklivých melodii bouchat. No nic moc, ale některé věci, jako jsou nástroje, ještě udržíme. A v Břeclavi jsme letos na Svatováclavských slavnostech hráli přibližně po šestnácti letech.

V kterých letech HB Stop fungoval? Jak a kde vlastně vznikl? A co znamená váš název?

Kapelu jsme založili čtyři: Luděk Tondr, Ludva Vala, Karel Hemala a já. A ve stejném roku jsme taky opatrně oslovili zpěvačku Hanu Černohorskou – Uhrovou. Až jsem se teď lekl čísla toho roku, kdy jsme kapelu dali dohromady. Příští rok bude mít kapela pětatřicáté výročí. Ne ani tím, že bychom se učili nějaké písně, ale už tenkrát jsme pochopili, že marketing a image je důležitější než písně. Naše hraní začalo focením na mostu za poštorankou. Tenkrát ve sněhu v károvaných košilkách samospouští fotoaparátu Flexaret. Název se v průběhu trošku změnil ze Stopu na HB Stop, HB jsme tam dali prý proto, že jsme byli z Břeclavi, ale jezdili jsme zkoušet do klubu do Hodonína. To vše je pravda, jen to HB v názvu nevím, jak se tam dostalo.

Měnila se sestava často? Jaká je ta aktuální?

Současná sestava, kterou jsme dali dohromady, je ta, která hrála spolu asi nejdéle a je to: Hana Černohorská, Ludva Vala, Miloš Černohorský, Dalibor Klusáček a já. Tuto sestavu doplňuje mlaďoch Honza Doležal na bicí. Celkem jsem napočítal, že HB Stopem prošlo za celou dobu asi pětadvacet muzikantů.

Jaké byly největší úspěchy HB Stopu? S kým slavným se například na pódiu sešel?

Vystoupení, které v nás zůstane napořád, bylo někdy v roce 1988 na finále Porty v plzeňském Lochotíně, kde bylo asi pětatřicet tisíc diváku. A jinak koncertů a vystoupení bylo spousta. Slavných kolem nás na pódiích bylo dost, i když většina tu svoji slavnost zjistila později, tedy v době, kdy jsme toho už nechali, snad aby nás to taky nepotkalo. Takové nej období bylo v době, kdy Hanka Černohorská začala zpívat také u brněnské kapely Poutníci, poté co s nimi skončil Robert Křesťan.

Jaké máte plány do budoucna? Co třeba album jako AFB?

Naše budoucnost se v současné době odvíjí od termínu nejbližšího koncertu. Dál naše plány asi nesahají, ale něco dál dělat asi chceme. Jeden velký plán do budoucna je příští rok udělat si radost naším koncertem, pozvat hosty, kteří prošli kapelou a potěšit, doufám, i diváky.

Kolik alb jste vlastně vydali za svou kariéru?

Vydali jsme neznámé medium, které bylo populární v minulém století, a to magnetofonovou kazetu. To bylo medium rozměru asi deset krát šest centimetrů se dvěma cívkami a páskou se záznamem.