„Myslím si, že moje malůvky jsou v podstatě takové zrcadlení reálného světa. Každý si v nich může najít, co chce. Třeba i nějaký hlubší smysl,“ představuje kreslířka své umění.
K příležitosti její první vernisáže, kterou uspořádala v létě v břeclavském klubu Piksla, přišel na svět deník. Ten teď používá jako své portfolio. „Na každé výstavě má být deníček. Do něj lidé zapisují své dojmy a zážitky. Tak vznikl i tento můj deník,“ ukazuje Hanka Konečná své kresby.
Vernisáž v Piksle pro ni byla přelomová. „Moje obrázky konečně poprvé viděla i veřejnost. Ne jenom spolužáci nebo učitelé ze střední školy. Lidé za mnou začali chodit, seznamovat se a dokonce jsem i pár kousků prodala,“ vzpomíná, jak se jí změnil život.
Na své postavičky, které kreslí na samolepky, naráží všude. „Kamarád mi říkal, že nasedl do auta k neznámému člověku a vedle volantu byla nalepená moje samolepka s indiánem,“ směje se.
Právě v těchto samolepkách vidí Hanka největší pozitivum své práce. „Nálepky jsou nejkontaktnější. Já i lidé, kteří si je ode mě vezmou, je nalepujeme, kam nás napadne. Nejlépe někde na ulici. Někdo další tam pak nalepí nebo nasprejuje něco jiného. Kolemjdoucí si toho všimnou a vždycky určitým způsobem zareagují,“ vysvětluje mladá umělkyně vznik streetartu jakožto umění pouliční komunikace.
Samotnou ji překvapilo, že její postavičky všechny zaujaly. „Možná je to jednoduchou kresbou a jasným sdělením,“ přemýšlí nad úspěchem malůvek, které mají místy až comicsovou podobu.
A jak vidí Hanka svou budoucnost? „Jako knižní ilustrátorka,“ doufá. Momentálně však studuje uměleckořemeslné zpracování dřeva, čímž se ovšem živit nehodlá.