Venku mrtvo, uvnitř velmi živo. Kdyby nestálo u obecního úřadu vKřepicích tolik aut, skoro by nikdo nepoznal, že se vkulturním sále ochutnávají vína.

„No kde jsi? Mám tady pro tebe překvapení,“ telefonoval před vchodem do kulturního sálu vKřepicích Antonín Vintrlík. Své známé a přátele pozval na košt vín a netrpělivě je očekával venku. „Tonda je letos předseda výstavního výboru,“ upozorňoval mezi dveřmi dobře naladěný muž. „To jo, protože to nikdo nechtěl dělat,“ odvětil mu súsměvem Vintrlík.

„Letos je to velmi dobré. Máme jeden znejlepších ročníků co do počtu vzorků vín,“ pochvaloval si vzápětí Vintrlík. „Celkem máme sedm set patnáct vzorků. Kdysi bylo i osm set, ale to byla oblastní výstava. Každopádně napovídá tomu, že panický strach zcelních kontrol už tak nějak pominul. Před třemi čtyřmi lety jsme měli o takových tři sta vzorků míň,“ vysvětloval.

Vína zloňské úrody každopádně hodnotí zdrženlivě. „Byla podstatně vyšší úroda než před rokem, což znamená i nižší cukernatost. Kvalita těch vín není až tak vysoká,“ míní Vintrlík.

Na sobotní akci ale tuto záležitost nikdo detailně neřešil. Každý měl jiné starosti. Přijít se sklenkou kpultu a snažit se plynule vysvětlit jedné zdívek, na které víno zrovna dostal chuť.

„Jezdím sem každý rok, letos je to už pojedenácté. Někdy se nás domluví víc a pak jedeme autobusem. Letos to ale nevyšlo. Nebyli lidi. Říkal jsem si, kurník šopa, přece to letos nevynechám, a tak se nás zase pár domluvilo,“ vysvětloval Bohuslav Sedlák, který přijel do Křepic až ze Svitav.

Svého kolegu Václava Boštíka prý musel tentokrát hodně přemlouvat, aby jel taky. „Už to vzdával. Říkal, že letos nepojedeme,“ pousmál se Sedlák. „Nám se tady moc líbí, ale včera to bylo kritický. Řidiče jsme museli hodně dlouho přemlouvat. Nakonec se to podařilo,“ dodal spokojeně Boštík. O chvíli později už oba sdalšími lidmi zpívali známé moravské lidovky o víně.

U vchodu do sálu zase pozoroval dění třiasedmdesátiletý Jiří Nečas. Na procházení neměl tolik času jako ostatní. Musel od lidí vybírat vstupné. „Dělám pokladníka už od začátku, takže skoro čtyřicet let. To víte, že si taky dám víno. Máme tady s kolegou nějaké pohoštění. Ne moc, ale taky ochutnáme,“ sdělil s úsměvem. Jak dodal, víno je jeho celoživotní koníček. „To víte, že mám vinohrad. Jen tři ary, ale je to má jediná zábava,“ svěřil se.