Živou diskuzi o kultuře ve městě rozpoutal na zastupitelstvu nedávný článek v Břeclavském deníku a týdeníku Nový život, který se tomuto tématu věnoval. Způsobil velký poprask a pro město výzvu. S organizováním větších akcí si Břeclav podle mnohých zastupitelů nevystačí pouze s řadovými úředníky, kteří tuto práci vykonávají nad rámec svých povinností. Prakticky nikdo v této souvislosti přirozeně nepopírá nesporné zásluhy pracovníků městského muzea a knihovny, coby městských institucí působících znatelnou měrou na břeclavském kulturním poli. Záslužná činnost se týká rovněž různých zájmových sdružení, která mají vliv na vysokou úroveň kulturního dění v jednotlivých částech města. „Co se týče úředníků, my je samozřejmě můžeme podpůrně požádat o pomoc při velkých akcích – to je jistě v zájmu města. Každý odbor má ale své zadání a neměl by být zatěžován věcmi takového charakteru,“ míní opoziční zastupitelka Marta Strušková.


Řešením podle ní není, že bude město najímat na větší akce agenturu. „To nás bude stát fůru peněz. Kultura, to je celý komplex. Řešením je odborník, který musí tohle všechno koordinovat. Jde o koncepci a odborné vedení. To nemohou dělat lidé, kteří k tomu nemají žádný vztah,“ řekla Strušková, která podle svých slov usilovala v minulém volebním období z postu radní o vybudování kulturního střediska. To se však dosud nepodařilo. K tomu vhodný a donedávna nevyužitý objekt místo toho na pokyn města obsadily muzejní sbírky.


Břeclavský starosta Dymo Piškula konstatoval, že by město stejně tak mohlo založit i sportovní středisko. „Zapomínáme na jednu věc. Od roku 2002, kdy se v Břeclavi konaly Svatováclavské slavnosti a břeclavský ples, začínáme sezónu otevíráním Lichtenštejnských stezek. Navazuje na to Moravský den, děláme Kulturní léto v parku, rozšířily se Svatováclavské slavnosti. Nabídka se zvýšila o tři sta procent,“ poukázal Piškula.


„Jsem přesvědčen, že kulturu v městě našeho typu nelze realizovat bez kvalifikovaných profesionálních pracovníků. O tom svědčí i příklady z jiných měst, kde mají odbor kultury nebo kvalitní městské kulturní středisko,“ argumentoval i další opoziční zastupitel Karel Křivánek.

Dámy a pánové, vážení zastupitelé,
stalo se, jak říká Jiří Suchý, „módou sezóny do nepravostí rázně tepat“ a já ač nepatřím mezi principiálně rozhořčené tepače, se musím znovu ozvat. Jak jinak, když oficiální stanovisko naší radnice konstatuje, že my nepotřebujeme profesionální kulturní pracovníky, že si vystačíme se stávajícími členy naší rady a s pomocí řadových pracovníků tohoto úřadu.
Jak prosté a přitom tak ekonomicky geniální. Vzhledem k tomu, že jsem tuto problematiku studoval a profesně realizoval řadu let a neustále se v ní pohybuji, dovolte mi, abych o tomto velmi osobitém komuniké naší radnice poněkud zapochyboval. Jsem přesvědčen, že kulturu v městě našeho typu nelze, realizovat bez kvalifikovaných profesionálních pracovníků. O tom svědčí i příklady z jiných měst. Zde mají odbor kultury, nebo kvalitní městské kulturní středisko. Ano, do jisté míry a jisté doby lze kulturní akce realizovat s podporou nadšených neprofesionálů. Ale ne v městské aglomeraci s 27 226 obyvateli. Nejsme Týnec či Nový Přerov. Dále nelze směšovat pojem amatér a diletant. Amatér je od slova amo amare, což znamená milovat. A lidé z této oblasti jsou schopni dosahovat i profesionálních výsledků. Kultura v městě s rozšířenou působností – jak dovezená tak místní, neprofesionální nebo odborná potřebuje koncepci, odborníky a materiální zázemí. Pravda, jsme schopni přivést kulturu do města. Zadat ji agentuře. Ale je otázkou, jakou kulturu a pro koho a v jaké kvalitě. Jistě, mladí dostanou populární rockové koncerty. Ale čím jsou pokryty potřeby jiných, byť menšinovým zájmových skupin? Folklor se nám košatí, ale mnohdy se rozvíjí v jakési hybridní novotvary. Muzeum máme, avšak jeho působnost je výrazně okleštěna a soudě podle informací z tisku, může tuto instituci řídit i středoškolák s dostatečně obchodnickým talentem. Domnívám se, že tato instituce má zákonem jasně stanovené poslání a že ji není možné postavit její činnost na komerční bázi. Tak jako nelze redukovat činnost místní policie na obouvání botiček. Mám tíživý pocit, že cesta, kterou je vedena kultura v našem městě, směřuje do slepých uliček.
A nedá mi to, ještě se vrátím k té dovážené kultuře. Nebude v brzké budoucnosti hrozit nebezpečí, že se občané stanou v oblasti kultury výrazně pasivní, že budou čekat, až co jim bude na talíři předloženo? A jakou kulturou jim budou zaplněny nově rekonstruované kulturní domy? Možná, že se mýlím. Padla na mne deprese a tíživé chmury. Proto jsem s úlevou sáhl po útlé knížce veršů mého oblíbeného básníka Davida G. Kamenného a čtu:
Trnitá je cesta světem a věčná jsou naše spílání nad množstvím trnů v našich zádech. Konec citace. PS: Příště budu možná méně poetický. Karel Křivánek

Starosta na jeho slova reagoval otázkou, proč se v minulém volebním období nepodařilo vznik kulturního střediska v Břeclavi uskutečnit? „Vzpomeňte si, kdo měl tento bod ve volebním programu a jestli mu někdo bránil ve zřízení toho střediska. Možná je to neschopnost, možná lenost,“ pronesl směrem k někdejším koaličním partnerům a současné radniční opozici.

„Usnesení, že se zřídí městské kulturní středisko, existovalo. Byly na to čtyři roky, měli jsme i garanty a ta práce vyšuměla. Neříkám ale, že se k tomu nevrátíme a kultura nebude. I vy jste byl součástí koalice,“ obrátil se Piškula na Křivánka, který oponoval, že v koalici působili společně. „Připomínám ale, Karle, že městské kulturní středisko jste měli na starosti vy. My se zajímali o fotbal. Dnes jsme v Dolním Benešově vyhráli dva nula. Ten fotbal se hraje a funguje. Kulturní středisko ještě není a mohlo být úplně stejně,“ zasadil Piškula současným opozičním zastupitelům tvrdý políček.

Místostarostka Dagmar Adámková, která je předsedkyní kulturní komise, slíbila, že město dělá pro rozvoj kultury maximum. „Mám už domluvených několik projektů, které si myslím, kdyby se povedly, mohly by být v příštím roce pro Břeclav velice zajímavé,“ sdělila Adámková, která žádá trpělivost. Ve funkci je totiž teprve rok.