O lanžhotský přegulňák se utkali Libor Pantůček, Karel Kopřiva, Růžena Dobešová nebo Franta Čech z Týnce. Všichni vykouzlili svými vtípky v nářečí úsměvy na tvářích několika desítek návštěvníků.

„Ruský vědec zkoumal muchu. Utrhl jí jedno křídlo a povidá muše: mucho, leť! A mucha letěla. Utrhl jí druhé křídlo a povidá muše: mucho, leť! Mucha neletěla. Tak si do svojého vědeckého deníčku poznačíl: Když utrhnete muše obě křídla, dělá, že vás nečuje,“ rozpovídal se například František Čech z Týnce.

„Chlapi tak jednú u nás šli, dojdú k temu hradíšťku, to je taká jama. A viděli tam na zemi spadnutých malých ptáčků. Malé to bylo, zima temu bylo, pípalo to. Člověče, včíl už nemáme teho času tolik, víš co, dáme každý jedného ptáka do kapse, a jak půjdeme z teho obecního zasedáňá, dáme jich někde do hnízda.

Tož jak řekli, tak udělali. Každý pichl teho ptáka do kapse, odhrnú ty vajca, aby mu jich nevyseděli, a idú. Dojdú na ten obecní úřad, tam ludí, enom v každém kútku bylo jedno místo volné. Matúš šel doleva, Franta doprava.

Včíl vám předstúpí starosta, nech nám v klidu odpočívá, a povídá: No teda tentó, tak toto je náš volební prográm. Naráz Frantovi v kapse píp, starosta pohlédli tam, včíl zas Matúšovi v kapse píp, tož starosta pohlédli tam.

Potom to bylo čím dál rychlejší, tož mu enom hlava létala. Tož teho to dožralo a povídajú: No teda tentó, keří chlapi majú v gaťách ptáka, tož ven! Všecí chlapi si stúpli a odešli a enom v prvním řádku seděli stařeček Klučka se stařenkú. Stará do nich ždúrajú: Tato, tato, tys to nečúl? Keří chlapi majú v gaťách ptáka, tož majú jít ven. Ale, mamo, čúl, čúl, ale ten můj už nepípá,“ rozesmál Čech početné publikum.