Lipo: Někdy je lepší žít a pozorovat, než pronikat do hlubin vlastního nitra

Na vaši čtvrtou řadovou desku jsme čekali poměrně dlouho – byl to záměr, dát si odstup od té předešlé, nebo to prostě tak přirozeně vyplynulo?
Myslím, že to je dáno trochu způsobem, kterým k tvorbě přistupuji od počátku. Věci musím trochu nažít a k samotné realizaci songů pak přistupujeme s producentem desky Ondrou Turtákem také dost zodpovědně. V tom se, myslím, odlišujeme od toho, jak se dnes dělá současná trendová hudba. Deska navíc měla koncept vyprávění příběhů a my jsme se i delší dobu zamýšleli, jakým směrem se v produkci vydat.

Našemu desaterákovi nadělíme album i O2 arenu, říká Jindra Polák z Jelena

Říkáte, že od ponorů do vlastního nitra jste tentokrát přešel k pozorování okolního světa. Bylo to snazší, či naopak složitější? A případně v čem?
Mně se jako autorovi, Lipovi, ale hlavně pak jako Jonášovi Červinkovi dost ulevilo. Když k tvorbě přistupujete osobně, tak skutečně platí, že pro autora jsou jeho problémy, smutky a bolesti inspirací. Z něčeho negativního dokážete udělat něco, co jiné může inspirovat nebo potěšit. Pro vás samotné je to ale občas psychicky náročné. Někdy je lepší žít a pozorovat, než se pouštět do hlubin duše.

V písních se věnujete milostné, sociální i společenské tématice - jde o věci, které mnozí zažívají dnes a denně a vám se je umně povedlo dostat do slov. Jde čistě o vaši práci, nebo i do textů „promlouval“ zmiňovaný Ondřej Turták?
S Ondrou se známe dlouho a ctíme se v tom, co nás jako umělce charakterizuje. On je zkušený procent a hudební talent od pánaboha, já zase mám dar na slovo a jeho významy. On mě často podporuje v tom nebát se být víc sdělný, já zas jeho ve větším hudebním experimentování. Někde jsme třeba zapojili bendžo nebo foukací harmoniku.

Mozart a Salieri si neměli co závidět, říká operní pěvec Adam Plachetka

Písně už jste tvořili s vědomím toho, jakého hosta do ní pozvete? A že jich docela je, Jak třeba vznikla vaše spolupráce s Lenkou Novou ve vánoční Nikdo nemá být sám?
Vždy o umělcích přemýšlím ve vztahu k dané písni, jak do ní kdo sedl a obohatil jí. Někdy to chvíli trvá, jindy to vím od prvních řádků textu. Naše spolupráce s Lenkou Novou vznikla tak, že jsem upřímným fanouškem její hudby. Věděl jsem, že vánoční baladě s nelehkým tématem dodá duši. Další host, Jeleni, vyplynuli přirozeně. Jsme kamarádi, kterým točím klipy a produkce písně Déšť měla lehký country nádech. Podobně je tomu i s Kateřinou Marií Tichou. Jediný, koho jsme neznal osobně, byl Richard Krajčo. On ale říkal, že moji tvorbu zná a má ji rád. Z naší společné písně Jednou jsem slíbil je nakonec velký hit.

K několika z celkem jedenácti písní máte i videoklip, což je dnes asi i nutnost, nebo to vnímám špatně? Každopádně to sledovanosti písní prospěje. Hodláte „zvizualizovat“ všechny písně z vašeho nového alba?
Není to nutnost, ale často to písni pomůže. Dodá jí to další rozměr a dostane se tak k více lidem. Tím, že se režii věnuji, často už při psaní přemýšlím i v obrazech. Pokud ale chcete klipy dělat kvalitně, tak jsou i finančně celkem náročnou záležitostí. Já si velice cením klipu k píseň Vidím, jak se stmívá. Rámuje ho současné téma války na Ukrajině a bylo pro mě důležité se k tomu snad lidsky a nepolopaticky vyjádřit.

Co bude dál? Chystáte k desce i živá vystoupení?
Ano, ale až na jaře, kdy vyrazíme s mojí kapelou na klubové turné. Moc se na živé hraní i setkávání s fanoušky těším.