„Začali jsme v roce devadesát sedm, když jsem nastoupila do školy jako nekvalifikovaná učitelka, protože jsem neměla místo ve školce. Paní ředitelka po mně chtěla, abych vedla výtvarný kroužek, ale já jsem přišla s loutkami,“ vypráví o začátcích souboru Žabka Marie Lebedová.

Už dřív měla s loutkovým divadlem zkušenosti, když se spolužačkou založila loutkářský kroužek v Lednici. Umění ovládat maňásky teď učí uherčické žáčky. „V kroužku mám samá děvčata, ale byly roky, kdy s námi hráli i dva chlapci,“ snaží se přiblížit Lebedová. Na nezájem si ale nemůže stěžovat. „Hlásí se děti už od první až do páté třídy. Dokonce s námi hraje i dívka, která už teď chodí na střední školu,“ pochvaluje si učitelka.
Loutky pro svá představení si děti vyrábí samy takřka na koleni. „Já jim vyrobím základ a oni už si maňásky ozdobí podle vlastní fantazie. Používáme staré látky a filce, které jsme dostali,“ popisuje Lebedová.

Každoročně Žabka secvičí dvě představení, se kterými pak vystupují jak ve školách a školkách, tak se už osmým rokem pravidelně účastní Týdne divadel pro děti v Hustopečích. „Letos vystoupíme s pásmem zdramatizovaných básní s názvem Jak se mají hlemýždi a chceme oprášit ještě pohádku, kterou jsme hráli pouze třikrát,“ vyjmenovává vedoucí kroužku, s čím děti pojedou do Hustopečí tentokrát.

Náměty pro své hry hledá Marie Lebedová podle svých slov docela lehce. „Mám ráda pohádky Aloise Mikulky. Jsou veselé, moderní a dětem se líbí, protože mají nezvyklé motivy. Já je zdramatizuji a můžeme zkoušet,“ říká usměvavá učitelka.

Čas od času si ale vezme i větší sousto. „Jednou jsem přepsala i Malou čarodějku, ale to už bylo pro děti docela těžké,“ poznamenává vedoucí.
Malí loutkáři se na zkoušky schází jednou týdně. Podle Lebedové se ale začátkem jara všechno zkomplikuje. „Děti chtějí být víc venku, takže je složité je sem nahnat,“ potvrzuje vedoucí.