„Od malinka mě fotografování zajímalo. První pokus bylo focení tatínka, ale když jsme nechali film vyvolat, byly na snímku jen nohy," vzpomíná 
s úsměvem Eva Pilarová, která 
v srpnu oslaví pětasedmdesáté narozeniny.

Opravdu důsledněji začala fotit před třiceti lety. A od té doby, co si koupila digitální fotoaparát, experimentuje i s úpravou fotek na počítači.

„Fotím padesát let. Začínala jsem jako dokumentaristka. Fotila jsem reportáže, hony, rybáře, myslivce i svatby. A teď? Už si dělám jen to, co se mi líbí," říká druhá z autorek Helena Štefanová.

Obě mají kladný vztah k jižní Moravě. Jejich mámy pochází z Vrbice a obě dvě v této oblasti trávily volné chvíle. Vzpomínají na svou stařenku, ale i na to, kde v minulosti na Vrbici jaká budova stála.

„Dětství jsem z části prožila na Vrbici a v Morkůvkách. Bylo to za války a všechno si to pamatuju, to byly ty horší časy. Vystřídaly je ale vzpomínky na hody, kačenu a štěstíčko koupené 
u kolotočů," tvrdí trojnásobná držitelka Zlatého slavíka.

Na Vrbici a po okolí se čas 
od času zajedou podívat spolu. „Slovácku jsem vděčná za to, že jsem se tu naučila spoustu lidových písniček," dodává Pilarová, která své snímky vystavovala už i v Moskvě a Chicagu.