Fotografie, keramické a bronzové sošky, olejomalby, ilustrované deníky, kresby i textilní výrobky sloužily jako dílky skládačky, která ukazuje radost z nekomerční tvorby. A demonstruje, že víra, národnost, věk, vzdělání, pohlaví ani handicap nezavírá cestu do uměleckého světa. Dokazují to třeba tkané polštářky z dílny Vladimíra Krause, nevidomého mladíka, nebo obrázek benjamínka výstavy, sedmileté Jolany Kroupové.

Všechny exponáty přitom vyprávějí příběh svých autorů. Jako například dřevěné plastiky Filipa Šumbery z Hrušek. „Když jsem byl v Mikulově před třinácti lety na vojně a došly cigarety, vyrobil jsem si malou dřevěnou dýmku, kterou jsem plnil tím nejlevnějším tabákem,“ popsal, jak to všechno začalo.

Dřevo je pro něj nevyzpytatelný a živý materiál. „Přináší inspiraci, ale vyžaduje přizpůsobení, spolupráci. Vystupuje jako nadřazený partner. Kolikrát jsem se přesvědčil, že přes původní záměr nakonec vede a utváří svého zpracovatele,“ rozvedl Šumbera. Vystavuje vůbec poprvé.

Kromě nováčků se pátého ročníku účastní také kmenoví výtvarníci. Jednou z nich je Klára Padalíková, která si ze všeho nejvíc přeje vlastní svářečku. Tvoří totiž objekty ze železa, už šest let. Tentokrát návštěvníci uvidí křeslo a stromeček. „V interiéru osvětleném svíčkami vrhá zvláštní stín,“ přiblížila.

Stejně jako ostatní mohla na nedělní vernisáži konzultovat s brněnským grafikem Františkem Borovcem, pamětníkem prvních ročníků akce. „Mile mě překvapila velmi solidní úroveň vystavených prací. I to, že své snažení ukazuje stále více mladých,“ komentoval.

S provozovatelkou galerie Sylvou Chludilovou se shodl na tom, že Made in Mikulov každoročně dodává kuráž dalším tvůrcům. „Spousta lidí si netroufá výsledky své umělecké činnosti představit veřejnosti. Odvaha jiných ale motivuje,“ usmála se Chludilová.

Výstava v její galerii potrvá do patnáctého března. Otevřeno má denně kromě pondělí, a to třinácti do sedmnácti hodin. Vstupné je dobrovolné.

DANA SMRČKOVÁ