Co podle vás může člověk při návštěvě čekat?
Komorní výstavu. Předurčují ji k tomu už tamní prostory.

Kolik obrazů jste vystavil?
Osmadvacet.

Podle čeho jste je vybíral?
Bylo to prosté. Výstavní místo není moc vhodné na větší formáty, tak jsem vybíral podle prostorových možností.

Jde o průřez vaší tvorbou?
Ani ne, tyto obrazy jsem maloval v minulých dvou třech letech.

Jsou to především abstraktní díla. Jaké pocity vyzařují?
To se musíte zeptat lidí, kteří tam už byli.

Tak jinak. Co se ve vás odehrávalo, když jste je tvořil?
Jsou to mé duševní prožitky… Nejde to ale shrnout do jednoho slova. Něco jsem prožíval v létě, a něco jiného zase na podzim nebo v zimě. U obrazů sedím každý den, něco dodělávám i po měsíci. Proto z toho momentální nálada není poznat. Má tvorba je na delší dobu.

Zůstanete abstrakci věrný i nadále?
Ano, dělám ale i portréty a akty.

K tomu se ještě dostaneme. Čím vás abstraktní tvorba oslovila?
Ze začátku, někdy do patnáctého roku, jsem maloval realisticky. Pak jsem u nás objevil Kupku, Filu a hlavně francouzské a světové moderní umění.

Je to větší volnost?
Samozřejmě. Mohu ale říct, že abstrakce se mi mnohdy zdá více složitější než třeba právě realismus. U toho se podíváte na určitý objekt nebo krajinu. Nemusíte nic hledat v hlavě nebo v duši. Nechtěl bych to ale až tak zjednodušovat, protože každý umělecký směr má své pro a proti.

Platí, že v takových obrazech může každý vidět něco jiného?
Ano, to se mi občas stává. Dám obrazu nějaký název a přijde člověk, který v tom spatřil něco jiného.

Překvapujete vás to?
Jak kdy.

A obohacuje?
Určitě.

Pojďme k těm aktům. V roce 2012 jste řekl, že si lze lehce z agentury objednat modelku, ale že to neděláte. Že jste věrný ženským krásám z Podluží. Platí to stále?
Jo, lepší je přítelkyně než to řešit přes agentury. To nemá význam.

Teď obecně: musí jít vždy o přítelkyni nebo není problém sehnat „běžnou" holku, která při malování aktu zapózuje?
Jak kdy. Je za tím hodně přemlouvání a ukecávání u láhve vína. Nedivím se jim. Při běžném osvětlení by se styděl asi každý.

Kdysi jste tvořil v tichu, pak při vážné hudbě. Jak je to s vámi teď?
Hudba zůstala.

Čím vám pomáhá?
Navozuje klidnou a příjemnou atmosféru. Mám klasiku zkrátka rád. Poslouchám Bacha, Beethovena… Někdy Rachmaninova.

Až skončí výstava v Hustopečích, na jakých dalších místech představíte svou tvorbu?
V září při svatováclavských hodech v břeclavské synagoze. A někdy na podzim ještě v knihovně.