Z jeho bohatých sbírek se na výstavě objeví téměř sto osmdesát loutek. Mapují vývoj tradičních lidových českých marionet vycházejících z díla Matěje Kopeckého i současnou tvorbu profesionálních loutkových divadel. Na výstavě jsou zastoupeny loutky z Draku z Hradce Králové, z pražského divadla Minor, brněnské Radosti a Jitřenky, Naivního divadla Liberec či Divadla Spejbla a Hurvínka.

Výstavu doplní i ukázky rodinného loutkového divadla navazující na tradici českého kočovného marionetového divadla. Jeho sériovou podobu před první světovou válkou ovlivnila především výtvarná díla Mikoláše Alše.

Novověké loutkové divadlo hrané převážně marionetami se v českých zemích datuje asi od poloviny sedmnáctého století, jako ohlas kultury jihovýchodní Asie. Do střední Evropy jej přivážejí kočovné divadelní společnosti anglické, holandské a italské a zhruba o sto let později se začínají objevovat domácí loutkáři s představením v české řeči.

Tato představení se stala jedinou formou divadla na českém a moravském venkově. Budila smysl pro krásu českého jazyka, šířila českou řeč, národní uvědomění a zájem o historii, seznamovala obecenstvo s hrami domácího i světového repertoáru, neboť byla nápodobou činoherního divadla.

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století začínají hrát loutkové divadlo i amatéři, a to jak v domácím prostředí, tak i v rámci nejrůznějších spolků.

Od roku 1949 potom začíná vznikat síť profesionálních loutkových divadel dotovaných státem. I přes určitou krizi divadelnictví a poklesu návštěvnosti po roce 1989 si české loutkové divadlo udržuje svoji tradiční vysokou úroveň. Návštěvníci břeclavského muzea se o tom mohou sami přesvědčit.

Výstavu loutek zahájí sobotní vernisáž, která začne 24. listopadu v 15 hodin v prostorách synagogy. Její součástí bude také loutkové představení pro děti břeclavského souboru Radost O perníkové chaloupce. Jedná se o jeden z nejstarších souborů na Moravě, který s přestávkami hraje již od roku 1922.