Zálibu k muzice ale dokázal s druhou vášní, kterou se stalo dřevo, skloubit. „Samotné hudební nástroje mohou být pro řezbáře určitým námětem," říká.

Stejně jako v hudbě i v řezbářství je Břeclavan samoukem. „Myslím, že nadání by měl člověk využít. A já se o to snažím. Hudební sluch se nikdo ve škole nenaučí. Stejně je to i s řezbářstvím. Je to především o citu," tvrdí muž s tím, že do vytváření dřevěných děl přidává svůj osobitý styl.

Cigáň vyrábí jak tradiční, tak moderní sochy v podobě geometrické řezby. „Tu ale běžný člověk moc neocení, proto se tomu raději vyhýbám. Tedy pokud nemám nějakou výstavu," svěřuje se.

Jeho výtvory ale jen tak lidé vystavené někde v regionu neuvidí. „Například výstavu v Břeclavi bych mohl mít nejdříve tak za tři roky. To je za dlouho. Řezbářů je nejspíš hodně," krčí rameny.

Skladovat sochy v panelovém bytě také nemůže. Proto své výtvory umístil na bývalém statku v Radějově, kde mají zájemci šanci si je prohlédnout. „Mám tam své zázemí. Můžu tvořit i větší sochy," podotýká Cigáň. Od malé lžičky a koníka, přes betlémy až po půlmetrové reliéfy či dvoumetrové plastiky. To všechno už má břeclavský řezbář na kontě. „Vyrábím například duchovní věci, ale i sochy pro děti. Hýbající se postavy čertů, vodníky nebo koňské hlavy," vyjmenovává.

Některé výtvory jsou přitom v životní velikosti. Proto také do rukou často kromě dláta bere i motorovou pilu. Jednou z největších výzev bylo pro Břeclavana vyřezání medvědů. „Když jsem se podíval na dva a půl metru vysoký špalek, tak jsem měl strach se do toho pustit. Musel jsem si dokonce půjčit větší pilu. Ale jakmile jsem se do kmene zařízl, už to šlo. Nakonec se to povedlo a medvědi mají velkou odezvu," pochvaluje si.

Pro vytvoření takového díla prostudoval snad všechny dostupné obrázky medvědů. U jiných sošek mu ale stačí vlastní fantazie, podle které dřevo formuje. „Mám rád tvrdé dřevo, mezi které patří třeba dub a ořech. Pile to nevadí i dlátka jsou ostrá. Na menší věci je ale lepší třeba lípa," uvádí.

Na výrobu díla jakékoliv velikosti je podle něj zapotřebí hlavně trpělivost. „Některé malé věci paradoxně trvají stejnou dobu jako ty velké. Je totiž někdy těžké se soustředit. Nesmí to být na silu. Člověk by měl být naladěný a dělat vše tak, aby ho to bavilo," uzavírá Cigáň s úsměvem.