„Šípáky jsem nehrál nikdy. Ostatně si je samozřejmě ani nenechali vzít,“ vypráví Polášek s úsměvem.

Ač druhým rokem studuje vysokou školu, v souboru břeclavské obchodní akademie zůstal. Opustit partu vystupující pod jménem Bedřicha Kaněry se mu nechce. „Divadlo mě baví, včetně práce okolo něj. Hlavně jsem ale se super lidmi. Když něco děláme, stojí to za to,“ pokračuje.

Se ziskem maturity se většina členů se souborem loučí. Míří jinam nebo s jeviště zcela zmizí. „S každou novou hrou je tolik povinností, že nemám ani čas přemýšlet nad tím, že bych skončil. Vždycky nějak vyplyne, že začnu další rok,“ říká Polášek.

S divadlem začal ve druhém ročníku. Chtěl vlastně hned po nástupu na střední školu, ale tehdejší hra s Ježíšem v názvu mu neseděla. „Nemám k tomu žádný vztah, takže jsem se rozhodl počkat,“ vysvětluje.

Poté se do práce v divadle vrhl naplno a stal se oporou souboru, kterému v současné době vypomáhá také režíjně. „Tím, že studuju v Brně, nemám už ale tolik času na zkoušky. Stihnu tak dvě třetiny,“ přiznává Polášek.

Co by režisér se podílí na aktualní pásmu pro děti Z pohádky do pohádky. „Když jsme začínali s Rychlými šípy, bylo nás asi dvanáct. Teď se počet zvedl na osmadvacet, což je pro jednoho člověka těžké uřídit. Proto s režií vypomáhám já, Oldřich Bělka a Pavla Zayats,“ říká ochotník.

Pohádkové pásmo soubor zkoušel od podzimu loňského roku. Polášek přiznává, že i přes spoustu odpracovaných hodin není výsledek ideální. „Jsem však příjemně překvapený. Myslel jsem, že to bude jiné. Líbí se mi, že se zapojují všichni, což u jiných her není možné,“ líčí tahoun souboru.Jednou se s ním ale rozloučí. Spojí poté s divadelnictvím i další životní kroky? Zatím sám neví.

„Ještě nad tím moc nepřemýšlím. Člověk se může dostat do situace, kdy neví co bude dělat. Rád bych s herectvím pokračoval. Záleží jestli bude příležitost. Když přijde nabídka z Národního, váhat asi nebudu,“ tvrdí s nadsázkou.